Rozmnožování ze semen – generativní rozmnožování – je přirozený způsob množení všech původních druhů a mnohých odrůd. Účelné je jen tenkrát, když všichni jedinci potomstva, nebo alespoň téměř všichni, se navzájem shodují v určité kombinaci relativně stálých význačných znaků, jimiž se odlišují od jedinců populace každého jiného druhu, popřípadě odrůdy* (*Odrůdy – populace slabě dědičných odchylek, vyvolaných stanovištními podmínkami. Formy – jedinci význační určitým morfologickým znakem, vyvolaným původně stanovištními podmínkami. Sorty – vypěstované formy kulturních rostlin. Dnes se úhrnem přesněji označují názvem kultivar, latinsky cultivar – zkratkou cv. Zpravidla je nelze rozmnožovat ze semen, neboť potomstvo silně štěpí, takže vznikne směs všech možných odchylek ve vzrůstu, tvaru, barvě atd. Také se stává, že nepřinášejí klíčivá semena).
Genetickou cestou může dojít k víceméně výrazným variacím populace jednotlivých druhů, které u původního druhu spolu s přirozenou selekcí jsou základem pro další evoluci druhů.
U dřevin má faktor variace zvláštní význam u těch druhů, které se používají pro krajinářské úpravy. Ze semen množené okrasné dřeviny se ve většině případů udrží v extrémních nebo kolísavě nepříznivých přírodních podmínkách lépe než dřeviny množené nepohlavně – vegetativně. Rozmnožování výsevem semen je také nejlevnější a nejefektivnější, zejména při masovém množení dřevin. Proto se generativní rozmnožování uvádí v této příručce většinou na prvním místě.
Pro generativně množené dřeviny jsou genetické vlastnosti výchozího materiálu rozhodující. To se projevuje již na mladém výsadbovém materiálu, ale ještě ve větším míře na trvalém stanovišti. Z toho vyplývá, že je třeba původu – provenienci osiva věnovat co největší pozornost. Pro výsevy ve velkém je nutno předem zjistit, jaké potomstvo – populaci – semenné stromy a keře produkují nebo zda dodavatel osiva zaručuje vyrovnanou a druhu odpovídající produkci sazenic.
U semen lesních dřevin je tato záležitost zvláště důležitá. Nové genetické poznatky ukázaly, že přirozeným výběrem se uplatňují v jednotlivých oblastech typy stanovištně vhodné, které zde odolávají drsnému nebo naopak teplému a suchému podnebí nebo jiným nepříznivým podmínkám růstu. Proto se vybírají a uznávají semenné porosty nebo i jednotlivé semenné stromy. Celou tuto problematiku řeší pro potřebu lesního hospodářství semenářské normy ČSN 48 2111, ČSN 48 1211 a ČSN 48 2121. Ustanoveními těchto norem se zde nemusíme zabývat. Zmínka o nich má sloužit jen jako upozornění, že pro lesnické účely nelze rozmnožovat všechno, co nám přijde pod ruku. Zároveň je však třeba upozornit na to, že ne vše, co je dobré pro les, musí být také dobré pro sadovnické účely. Např. duby se širokou korunou a mohutnou kostrou větví mají pro sadovnictví velkou cenu, zatímco pro lesnictví jsou nežádoucí.
Pro okrasné účely je ovšem, analogicky k požadavkům lesního hospodářství na vnitřní a genetickou hodnotu osiva, přísný výběr semenných stromů a keřů stejně důležitý. Uvedené ČSN mohou mnoho napovědět o postupu při výběru matečných porostů, při sklizni osiva, jeho luštění a čištění, skladování, přenosu i zkoušení a ČSN 48 2310 při samotném výsevu. Profesionální školkami by se měli s těmito normami důkladně seznámit.
Při nepohlavním rozmnožování – vegetativním – je třeba rozlišovat vegetativní množení přímé, např. řízkováním, hřížením a dělením a nepřímé, např. roubováním, očkováním a přikájením. U okrasných dřevin je snaha využít hlavně vegetativní množení přímé, jednak proto, že je pracovně snazší a efektivnější než nepřímé, jednak proto, že rozmnožované rostliny nepodléhají nepříznivým vlivům podnoží, popř. že se neobjevuje špatná afinita při srůstu podnože a roubu, a konečně proto, že nemohou podrážet plané výhony. Jsou ovšem případy, kdy štěpujeme, a to chceme-li rychleji získat výsadbový materiál nebo projevuje-li se vliv podnože na naštěpovaný druh nebo kultivar příznivě v požadovaném směru.
Vegetativní rozmnožování je pro převážnou většinu kultivarů nevyhnutelné, neboť se ze semene nezíská geneticky jednotný materiál. Vzhledem k tomu, že trend v okrasném sadovnictví vede stále více k plošným výsadbám, je vyrovnaný výsadbový materiál první podmínkou, aby bylo dosaženo účelu masové výsadby. Rovněž z jiných důvodů má vegetativní rozmnožování stále větší význam. Šlechtitelé mnoha zemí získávají stále více kultivarů s vyššími okrasnými hodnotami než jaké mají plané, původní druhy. Navíc je opatřování osiva stále nákladnější a obtížnější a technika pro vegetativní množení, zejména přímé, se stále více propracovává.
Buďte první komentující