S postupným zdokonalováním techniky řízkování ztrácí hřížení stále více na svém významu. Všechny způsoby hřížení mají poměrně malý koeficient výtěžnosti, kromě toho vyžadují relativně velkou rozlohu matečnice, která se dost pracně obdělává. Dříve byl tento způsob rozmnožování hodně používaný, dnes přichází v úvahu jen u ojedinělých druhů, a to zejména u sbírkových dřevin (obr. 20).
Mateční rostliny se vysazují nejméně na vzdálenost 2 x 1,5 m u keřů, na 3 x 2 m u stromů a stromovitých keřů a na 4 x 1 m u popínavých dřevin. Ročně mohou dát až 100 hříženců ze 3 m2 (2 x 1,5 m), což je více než dvouletých řízků nebo semenáčů na čtyřřádkovém záhonu stejné plochy, kde se školkuje jen 40 rostlin na 30 x 20 cm se 60 cm pěšinou. Tyto údaje mluví pro hřížení, kdyby nebylo toho, že pohřížené matky nelze dost dobře mechanicky ošetřovat, a to i tehdy, když se hříží jen ve směru řad, aby se ušetřilo na šířce řad a bylo umožněno plečkování.
Proto výsadbu matečních keřů se volí místo chráněné z návětrné strany proti vysýchání. Půda musí být v dobré struktuře, humózní, ne příliš vysýchavá. Převaha dusíku v půdě je nutná pro tvorbu dostatečně dlouhých letorostů. Reakce půdy má být poněkud kyselejší, než jednotlivé druhy normálně vyžadují.
V prvním roce se nechají mateční rostliny volně růst. Ve druhém roce se keře seříznou až k zemi a nově narostlé výhony se mohou na jaře třetího roku pohřížit. Vždy na podzim od druhého roku se přihnojuje matečnice chlévským hnojem, prohnojenou rašelinou nebo alespoň bezplevelným kompostem s přídavkem průmyslových hnojiv. Organická hnojiva se ihned zaořou, zapraví frézou nebo na malých plochách a v zahradách se zaryjí. Hlavy matek, pokud se nehříží vysokým obloukem, z něhož by vyrůstaly nevhodné výhony (obr. 21), dají každoročně nové výhony ke hřížení.
Buďte první komentující