Většinu jilmů můžeme množit generativně. Musíme však počítat s tím, že jen U. carpinifolia ( břest) a U. glabra jsou ze semen věrné, kdežto ostatní druhy, jako U. americana, U. laciniata, U. laevis (vaz), U. pumila a U. rubra dávají většinou směs různých typů.
Koncem května až začátkem června již opadávají dozrálé, blanité nažky, avšak nejlepších výsledků dosáhneme z osiva, které sklízíme přímo ze semenných stromů, kdežto osivo shrabované ze země vzchází nevyrovnaně. Hmotnost 1000 semen je 7 – 13 g. Velké procento semen bývá hluchých. Klíčivost bývá jen 30 – 40 % a vrcholí již 2 – 3 měsíce po uzrání semene, pak klíčivost rychle klesá. Nasbírané nažky vyséváme bezprostředně po sklizni na volné záhony do vlhké půdy do řádků nebo proužků po 2,5 g na 1 bm a zasypeme je jen 0,5 cm tlustou vrstvou humózní zeminy. Pro semeniště vybereme lehkou, úrodnou a humózní půdu, mírně kyselou až neutrální. Pro jarní výsev semeno přesušíme a uskladníme v jutových pytlích ve vzdušené a suché místnosti. Asi 2 – 3 týdny před výsevem osivo namočíme na 24 hodin, navrstvíme s vlhkým pískem a uložíme až do výsevu při 10°C. Jen U. parvifolia zraje v září až říjnu, avšak i tato semena vyséváme bezodkladně. Nenecháme-li jarní výsev zaschnout, vyklíčí osivo poměrně brzy. Semenáčky stíníme a udržujeme vláhu. 1/0 dosáhnou výšky 20 – 40 cm i 40 – 60 cm, 1/1 pak 40 – 60 cm a po dalším roce 1/2 již 60 – 100 cm a 100 – 140 cm.
Při velkém množství kultivarů a vyselektovaných typů hlavních druhů se neobejdeme bez štěpování. Jako podnože volíme většinou U. carpinifolia, zejména pro druhy se slabším dřevem. U. glabra pak pro druhy velkolisté. Očkujeme u země v srpnu. Očka bereme ze střední části roubů. Při roubování buď na kozí nožku, nebo v koruně i do rozštěpu v předjaří 2 – 3letými rouby používáme jako kmenotvorný druh U. hollandica, zejména pro převislé a kulovité formy. U. carpinifolia „Wredei“ se nedaří na U. glabra.
Dobrý způsob množení U. hollandica je hřížení stejně jako u lip. Malolisté a keřovité druhy a jejich kultivary můžeme množit také z řízků v červnu.
Využití stimulátorů: Používáme roztok s 50 ppm IBA či 200 ppm IAA, nebo koncentrovaný roztok s 2000 – 4000 ppm IBA.
Druhy: U. alata Michl., U. americana L., U. CARPNIFOLIA Gleditsch, U. GLABRA Huds., U. x hollandica Mill., U. japonica Sarg., U. laciniata Mayr, U. LAEVIS Pall., U. macrocarpa Hance, U. parvifolia Jacq., U. procera Salisb., U. pumila L., U. rubra Muehl., U. thomasi Sarg. a U. wilsoniana Schneid.
Umbellularia Nuttal – Lauraceae
Bobule velikosti třešní zbavíme dužniny, pecky ihned naklademe do misek a necháme ve skleníku vyklíčit. V červenci můžeme množit vyzrálými řízky. Řízkovance pěstujeme dále v hrnkách, přezimujeme mrazuprostě a v létě je umístíme venku.
Kultura: Rostlina se daří v kypré, nikoliv suché půdě prosté vápníku, v teplé, pohostinné poloze, hlavně chráněné před zimním sluncem, které může silně aromatické listy spálit. Na zimu vyžaduje dobrý kryt nebo přezimování ve kbelících ve studeném skleníku.
Druh: U. californica Nutt.
Buďte první komentující