Macerace kyselinou sírovou se používá jen zřídka. Osivo se polije koncentrovanou kyselinou sírovou a pak se několikerým ponořením do vody opláchne. Nikdy se nesmí lít voda do kyseliny nebo na neopláchnuté osivo! Nesmí se použít pozinkované nádoby. Vhodné jsou nádoby skleněné, kameninové nebo alespoň emailované. Doporučuje se použít směs osiva z různých, geneticky odlišných semenných rostlin, neboť se musí počítat s tím, že některé partie osiva budou již při desetiminutovém působení kyseliny poškozeny. Ve směsích partií zůstane vždy část osiva dostatečně klíčivá. Na 1 kg osiva je třeba 200 g kyseliny.
Číst více Další způsoby předseťové přípravy osiva
Semena některých dřevin nesnášejí delší skladování v suchu. Vysycháním se totiž u nich prodlužuje doba klíčení a často vzcházejí až druhým rokem po výsevu. Avšak i některá čerstvá semena klíčí až ve 2. – 3. roce. Zábrany klíčení mohou mít různé příčiny. Buď jsou to vlastnosti osemení, nebo obsah inhibičních regulátorů růstu. V prvém případě znemožňují zdřevnatělé buňky* (* Jde o sklerenchymatické vrstvy buněk se silně signifikovanými buněčnými blanami, které jsou u mnoha druhů příčinou nemožnosti vyklíčení semen. Proto se taková semena stratifikují delší dobu a lze použít i skarifikační metody, při kterých se tyto vrstvy mechanicky narušují). nebo kutikulární (blanitá) vrstva osemení prostup vody do semene. Teprve když se hydrolyzujícím účinkem vody nebo mechanicky, popřípadě chemicky, kutinizovaná vrstva osemení poruší, umožní to semeni přijímat vodu k bobtnání a vzduch k dýchání a růstu zárodku. Ve druhém případě znemožňuje klíčení obsah zábranných látek (inhibičních regulátorů růstu), které se musí nejprve odbourat, aby osivo mohlo klíčit. Jsou přítomny často již v dužnině plodů, kde brání semenům, aby zde vyklíčila.
Číst více Stratifikace osiva a manipulace se stratifikovaným osivem
Semeno se vyvíjí z oplozeného vajíčka. Skládá se z osemení (testa), bílku (endosperm) a zárodku – klíčku (embryo). Jizvu, kde semeno bylo spojeno s mateřskou rostlinou, nazýváme pupkem (hilum). Zárodek má dělohy (kotyledony), osní pupen (plumula), hypokotyl a kořínek (radicula). První nadděložní článek se nazývá epikotyl.
Číst více Sběr, čištění a uskladnění osiva
Nejnovější komentáře