Semenem rozmnožujeme čisté druhy jako S. emodi, S. japonica, S. josikaea, S. reflexa, S. villosa a hlavně S. vulgaris.
Semenné laty sklízíme na podzim, popřípadě až v zimě, než semeno samo vypadá. Necháme je v pytlích zavěšené na teplém místě, kde semeno z tobolek vypadá při lehkém poklepání. Pro jarní výsev namočíme pak semeno v lednu na 24 hodin a ihned potom je stratifikujeme s pískem. Během zimy osivo několikrát převrstvíme a v dubnu vyséváme na záhony, jakmile začíná klíčit. S. vulgaris vzejde již za 3. týdny. Menší partie a ostatní druhy vyséváme nejlépe do pařeniště. Počáteční vzrůst je pozvolný a málokdy docílíme 1/0 vyšší než 10 cm. Na podzim semenáčky vyjmeme a založíme do pařeniště, které po příchodu mrazů pokryjeme okny. V dubnu je pak přeškolkujeme na záhony, kde do podzimu dostatečně dorostou, abychom je mohli použít jako podnože nebo zaškolkovat pro vypěstování hotových keřů pro výsadby.
Výhodnější, i když náročnější na práci a pěstitelskou techniku je výsev osiva v lednu do truhlíků, které umístíme ve skleníku. Vyséváme dosti hustě, dobře zalejeme, zasypeme slabou vrstvou zeminy a dáme na teplo. Když za 10 dní semeno vyklíčí, přemístíme výsev na chladnější a zastíněné místo v poloteplém japanu, popř. pod parapet, aby se semenáčky poněkud vytáhly. Pozor na padání semenáčků! Jak dosáhnou asi 5 cm výšky, přepícháme je do sponu 3 x 3 cm opět do truhlíků. V květnu, po otužení, kdy již nehrozí pozdní mrazíky, přeškolkujeme semenáčky na vyhnojené záhony do sponů 15 x 30 cm. Při dobrém ošetřování můžeme ty nejsilnější ještě v témže roce na záhonech očkovat. Jinak je použijeme jako podnože pro zimní roubování a ty slabší vyškolkujeme jako podnože pro očkování na kořenový krček.
Odnože S. vulgaris se pro roubování ani očkování nehodí. Nejsou také vhodné pro materiál na živé ploty a jiné výsadby.
Očkování na spící očko začínáme, jakmile vyzrály rouby, tj. v červenci až do poloviny srpna Nečekáme až do konce srpna, neboť pak bývá velký výpad. Jako podnože se hodí nejlépe 1X0 nebo 2/0, méně 1/1 tloušťky kořenového krčku 6 – 8 mm, 8 – 10 mm a 10 – 12 mm. Používání Ligustrum vulgare jako podnože pro šeříky bylo v dřívější době předmětem mnoha úvah a sporů. Také se tvrdilo, že se osvědčilo roubování šeříků na mladé kmeny Fraxinus excelsior, a dokonce i na Fraxinus ornus. Dnes takové štěpovance nikdy nevidíme.
Někde se doporučuje očkování poněkud výše než na kořenový krček, aby prý očka nevyhnila. Pak ovšem musíme počítat s větším obrážením podnože u očkovanců i u hotových keřů. Při zavazování páskou z plastické hmoty nebo gumovými úvazky je nakopčení po naočkování zbytečné, i když se okopávce v tu dobu nevyhneme, neboť šeřík je citlivý na herbicidy, zejména na triazinové přípravky. Na zimu můžeme očkovance opět nahrnout stejně jako růže.
Z ušlechtilých odrůd se ujímají nejlépe při štěpování kvetoucí bílé odrůdy, proto volíme pro tmavé kvetoucí odrůdy nejlepší podnože.
Na bdící očko očkujeme, jakmile má podnož dostatečnou mízu, to bývá od poloviny dubna. Rouby k tomu nařežeme než začnou rašit a uchováme je nejlépe v chladírně při 2°C.
Planinu podnože seřezáváme přímo na ostro, i když by některé odrůdy potřebovaly vyvazování k čípku. Pokud pěstujeme šeříky k rychlení, můžeme zaštípnout štěpovance, které jsou v dobrém vývinu, poprvé za 4. – 6 párem listů. Jinak zaštipujeme mladé štěpovance po ostrém řezu, již když dosáhly alespoň délky prstu. Vyvarujeme se tím vylamování očkovanců větrem a deštěm. Ve druhém roce bude mít každý štěpovanec již 4 – 6 silných výhonů. Slabé výhony vylomíme.
Roubování šeříků je možné mnoha různými způsoby:
Při prvním způsobu podnože vyčistíme, což znamená, že na kořenovém krčku vyslepíme všechny pupeny. Rouby vybereme podle síly podnože, naroubujeme je kopulací s jazýčkem a úvazkem přitáhneme roub pevně k podnoži. Pokud zavazujeme roub lýkem, musíme roubovance zamazat voskem, pak je posvazujeme a založíme mrazuprostě v hlubokém pařeništi nebo v přezimovně. Rouby řežeme co nejkratší, abychom docílili silné výhony již v prvním roce. Na jaře roubovance zaškolkujeme.
Dříve se roubovalo hodně v zimě na nahrnované, zakořeněné podnože. Také přitom bylo nutno podnože dobře vyčistit. Při tomto způsobu rouby nařežeme předem a založíme v chladnu. Podnože v chladném skleníku poněkud narychlíme a pak roubujeme. Teplota a vlhkost nesmí být ve skleníku příliš vysoká, aby rouby předčasně nevyrašily, než přirostou k podnožím. To bývá hlavní příčinou neúspěchu. Podnože pro zimní roubování dobýváme již koncem července s plným olistěním a hrnkujeme je. Do zimy dokonale zakoření.
Další způsob je roubování na kořeny, a to rovněž v zimě. Časně zjara vysadíme roubovance na záhony v japanu nebo do pařeniště.
Jiný způsob je roubování v prosinci až únoru v ruce. Pak roubovance nahrnujeme nebo založíme do bedniček a ponecháme v množárenském skleníku při teplotě 18 – 20 °C až do srůstu roubu s podnoží. Můžeme roubovat kopulací, na kozí nožku a na sedýlko, anebo, když je málo roubového materiálu, také očkovat Forkertovou metodou.
Rovněž roubování zelenými rouby v únoru až březnu je možné. Roubovance necháme v tomto případě na množárně při teplotě 22°C. Jako podnože používáme jak mladé semenáče, tak i kořeny.
Řízkování většiny druhů i odrůd S. vulgaris je možné. U velkokvětých odrůd má však řízkování význam jen pro rozmnožování pravokořenných matečních rostlin. Asi 7 cm dlouhé vrcholky pícháme začátkem června na poloteplou mlhovkovou množárnu bez zastínění. Některé kultivary zakořeňují špatně. Uspokojivě zakořeňuje m. j. „Marie Legray“ nebo „Souv. De L. Spaeth“. Běžnější je množení v červnu zelenými řízky druhů S. x chinensis, S. julianae, S. meyeri, S. microphylla, S. x persica, S. x prestoniae, S. x swegiflexa, S. velutina aj. Můžeme je napíchat také do studeného pařeniště, kde dobře zakoření.
Dřevitými řízky je možné rozmnožování S. x chinensis a S. x persica. Také řízky z narychlených rostlin zakoření docela dobře. Pícháme je stimulované od února do dubna na množárnu ve skleníku a po zakořenění je nahrnujeme. Dají sice malé, avšak velice bohatě kvetoucí, košaté rostliny k rychlení v hrnkách.
Hřížení, před zavedením moderní množárenské technologie, základní způsob vegetativního rozmnožování botanických druhů a jejich kultivarů, vyžaduje mateční rostliny vysazené až na 3 m od sebe. Na podzim již oddělujeme zakořeněné hřížence.
Silné hřížence rozdělíme v zakořeněném oblouku: vrcholková část bývá zpravidla již dosti silná pro výsadbu, kdežto obrácenou část zaškolkujeme. Přestože očka směřují k zemi, dostaneme po seříznutí ve druhém roce pěkné silné keře. V dobrých podmínkách, na bezplevelných půdách, můžeme šeříky pohřížit již na podzim, abychom dostali silné sazenice již za rok.
Za poznámku ještě stojí, že kdysi světoznámý šeřík – „Marly“ byl rozmnožován také dělením starších pravokořenných keřů.
Kmeny stromkových šeříků (polokmenů a vysokokmenů) pěstujeme bez zpětného řezu přímo z terminálního pupene. Hodí se k tomu jen určité, rovně a silně rostoucí odrůdy. Roubování v koruně se nedělá.
Využití stimulátorů: Používáme roztok s 20 – 80 ppm IBA či 50 – 200 ppm IAA, nebo koncentrovaný roztok se 4000 – 10 000 ppm IBA.
Kultura: Šeřík se nedaří v suchých, hubených nebo přemokřených půdách. Přednost dává hluboké, výživné zahradní půdě, raději těžší než lehčí. Stanoviště vyžaduje na plném slunci. Ve stínu sice roste, avšak málo kvete.
Některé druhy, zejména S. vulgaris, hojně odnožují, jestliže se při okopávce nebo při obrývání poraní jejich kořeny.
Druhy: S. AMURENSIS Rupr., S. x CHINENSIS Willd., S. emodi Wall., S. x henryi Schneid., S. x hyacinthiflora Rehd., S. x josiflexa Presto, S. josikaea Jacq. f., S. julianae Schneid., S. komarowii Schneid., S. laciniata Mill., S. meyeri Schneid., S. microphylla Duele., S. x nanceiana McKelvey, S. oblata Lindl., S. pekinensis Rupr., S. x persica L., S. pinnatifolia Hemsl., S. potaninii Schneid., S. x prestoniae McKelvey, S. pubescens Turci., S. reflexa Schneid., S. x swegiflexa Hesse, S. sweginzowii Koehne & Lingel, S. tigerstedtii H. Sm., S. tomentella Bur. & Fr., S. velutina Komar., S. villosa Vahl., S. VULGARIS L., S. wolfii Schneid. , S. yunnanensis Franch.
Buďte první komentující