Semena některých dřevin nesnášejí delší skladování v suchu. Vysycháním se totiž u nich prodlužuje doba klíčení a často vzcházejí až druhým rokem po výsevu. Avšak i některá čerstvá semena klíčí až ve 2. – 3. roce. Zábrany klíčení mohou mít různé příčiny. Buď jsou to vlastnosti osemení, nebo obsah inhibičních regulátorů růstu. V prvém případě znemožňují zdřevnatělé buňky* (* Jde o sklerenchymatické vrstvy buněk se silně signifikovanými buněčnými blanami, které jsou u mnoha druhů příčinou nemožnosti vyklíčení semen. Proto se taková semena stratifikují delší dobu a lze použít i skarifikační metody, při kterých se tyto vrstvy mechanicky narušují). nebo kutikulární (blanitá) vrstva osemení prostup vody do semene. Teprve když se hydrolyzujícím účinkem vody nebo mechanicky, popřípadě chemicky, kutinizovaná vrstva osemení poruší, umožní to semeni přijímat vodu k bobtnání a vzduch k dýchání a růstu zárodku. Ve druhém případě znemožňuje klíčení obsah zábranných látek (inhibičních regulátorů růstu), které se musí nejprve odbourat, aby osivo mohlo klíčit. Jsou přítomny často již v dužnině plodů, kde brání semenům, aby zde vyklíčila.
Tvrdost, neprostupnost osemení se zvyšuje vysokými letními teplotami. Proto také osivo importované z jižních zemí neklíčí snadno bez předseťové přípravy, kdežto tytéž druhy, sklizené u nás, vzcházejí často bez jakékoliv přípravy.
Bez zvláštní předosevní přípravy by semena v období klíčního klidu musela prodělat všechny způsoby zacházení jako v přírodě, např. opadat do vlhké, teplé hrabanky a pak zamrznout, aby konečně vyklíčila třeba za dva roky. To však znamená, že by se musely výsevné záhony udržovat stále bezplevelné a za sucha vlhčit. Vysetá semena by se musela chránit před hlodavci a ptactvem a půda před erozí a nevhodnou změnou struktury pokrýváním. Oseté plochy by pak po delší dobu nepřinášely užitek. Toto vše lze vyloučit, jestliže se využijí různé způsoby předseťové přípravy osiva.
Stratifikace, původně vrstvení osiva a písku (stratum = lat. vrstva), je dokonalé smíchání osiva s vlhkým substrátem. Pro jednotlivé druhy osiva se používají říční písek, písčitá anebo čistá rašelina, je-li třeba využít k rozleptání kutinizované vrstvy osemení humínových kyselin. Větší množství stratifikovaného osiva se ukládá do zděných stratifikační jam (obr. 3), malá množství do hrnků nebo do beden, které se mohou uložit buď rovněž do stratifikačních jam, popřípadě ve sklepě či v hlubokém pařeništi. Lze je také zakopat na zahradě, nejlépe za severní stranou nějaké stěny. Velké partie osiva, hlavně s větším obsahem vody, se stratifikují ve stírkách (obr. 4). Novodobě se ukládá stratifikované osivo v klimatizovaných skladech, kde se může teplota a vlhkost regulovat. Zde lze u některých druhů využít kladné účinky střídání teplot na klíčivost. Např. se udržuje zpočátku teplota 15 – 20 °C a později v říjnu se sníží na 3 – 8 °C.
Pro krátkodobou stratifikaci stačí vlhký písek smíšený s osivem v poměru 1 : 1 až 2 : 1. Pro přeléhavá osiva je výhodnější písčitá rašelina, popřípadě bezplevelný písčitý kompost, a to zejména tam, kde se osivo vysévá ručně. Kompost je výhodný také tam, kde se stratifikují jen rozmělněné plody, poněvadž jeho mikroorganismy podpoří žádoucí rychlý rozklad dužniny. Pro strojní výsev se musí osivo stratifikovat se substrátem takového zrnění, aby se mohlo od substrátu oddělit. Pokus se stratifikuje osivo s rašelinou, může se po oschnutí vyfoukat.
Přeschlá a tvrdá semena se před stratifikací namočí po dobu 24 až 48 hodin do vody. Vhodná doba pro stratifikaci jednotlivých druhů, je-li rozhodující pro klíčení, je uvedena v hlavní speciální části.
Manipulace se stratifikovaných osivem bývá někdy nezbytná. Při normální počasí pukají stratifikovaná semena ve vhodnou dobu pro výsev. Jakmile se však v polovině března zjistí, že osemení a skořápky ještě pevně drží a nenechají se nehtem pootevřít, je možno urychlit nakličování několikerým převrstvením osiva nebo přikrytím venkovních stratifikačních jam, když teplota klesá pod 2 °C. Semeno se může také nabrat do beden a uložit na teplém místě. Nakličování však nesmí probíhat při vyšších teplotách než 8 – 10 °C, neboť takovéto vyšší teploty klíčení většiny druhů dřevin, zejména domácích, spíše brzdí než podporují.
Když by semena ani v polovině dubna nebyla ještě naklíčila, musí se stratifikační jámy zastínit, nebo semena přenést na chladnější místo, aby se klíčení s přibývající denní teplotou ještě více neopožďovalo. Nepukají-li semena do poloviny května, musí se nechat přeležet do příštího jara, popřípadě se musí vysít na podzim.
V teplých zimách pukají obaly semen někdy již v listopadu. V takových případech jsou dvě možnosti, jak stratifikované osivo zachránit. Je-li počasí příhodné a půda volná, bude nejlepším řešením, když se přistoupí ihned k výsevu. Aby zima nepoškodila klíčící osivo, prohloubí se výsevní rýhy poněkud více, než je obvyklé při jarním výsevu, a výsevní záhony se zakryjí čerstvou mrvou, hrabankou nebo alespoň rašelinou a navrch chvojím. Není-li výsev pro povětrnostní podmínky možný, musí se osivo, jehož semena jsou již částečně puklá, přesušit. Písek se proseje a semena rozprostřou ve slabé vrstvě na naprosto mrazuprostém místě a častěji se přehazují. Nesmí se však vytratit vlhkost, neboť by utrpěla klíčivost. Osivo musí tedy zůstat polosuché. Po přesušení se osivo uloží v bednách ve sklepě a častěji se kontroluje.
Buďte první komentující