Semenáčky se přezimují různě. Druhy, které nedosáhly v prvním roce dostatečné síly a velikosti, se ponechají ještě v dalším roce na místě. Bude to téměř výhradně venku na záhonech, avšak také v pařeništích. Na venkovních záhonech se semenáčky zakryjí chvojím nebo se prosypou suchou rašelinou, popřípadě kompostem nebo také jen listím. Pařeniště nebo chráněné záhony s bočnicemi se pokryjí při nástupu mrazů pařeništními okny nebo jen rohožemi, které se však musí podložit ještě uprostřed, aby se pod tíhou sněhu nepronášely. Při oblevě je nutno větrat.
Číst více Přezimování, vyzvedávání a přesazování semenáčů
Běžné ošetřování, odplevelování, kultivace řádkových kultur, zavlažování a ochrana proti škodlivým činitelům jsou v kulturách mladých rostlin samozřejmostí. Pro používání herbicidů a chemických ochranných prostředků je třeba více odborných údajů, které v rámci této knihy není možno probrat. Celou problematiku ochrany rostlin nelze odbýt několika větami. Proto je třeba, aby se pěstitelé, i ti, kteří ovládají základy ochrany rostlin, poučovali soustavně z četné odborné literatury a sledovali i novější poznatky a přípravky. Podniky s většími kulturami mladých rostlin se přitom neobejdou bez pomoci vlastního fytopatologa nebo bez poradenství příslušného fytokaranténního ústavu ochrany rostlin.
Číst více Ošetřování a ochrana výsevů
Před výsevem větších partií osiva je zkoušení semen na čistotu, klíčivost a energii klíčení nezbytné. Jen tak se stanoví správně množství výsevku na jednotku výsevní plochy. Nejsou-li k tomu vlastní zkušenosti a potřebné pomůcky, je třeba se obrátit na zkušebny semen Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) nebo na agrolaboratoře různých ústavů a organizací, které sdělí také způsob odebrání vzorků. Přeléhavá osiva se nechají přezkoušet až po ukončení stratifikace nakoupená ihned po obdržení, nebyla-li zaručena dodavatelem klíčivost a čistota. Zde je třeba také připomenout, že pro obchod s osivem hlavních lesních dřevin je norma klíčivosti předepsána ČSN.
Číst více Výsevy na záhony, pod sklo a fóliové kryty
Macerace kyselinou sírovou se používá jen zřídka. Osivo se polije koncentrovanou kyselinou sírovou a pak se několikerým ponořením do vody opláchne. Nikdy se nesmí lít voda do kyseliny nebo na neopláchnuté osivo! Nesmí se použít pozinkované nádoby. Vhodné jsou nádoby skleněné, kameninové nebo alespoň emailované. Doporučuje se použít směs osiva z různých, geneticky odlišných semenných rostlin, neboť se musí počítat s tím, že některé partie osiva budou již při desetiminutovém působení kyseliny poškozeny. Ve směsích partií zůstane vždy část osiva dostatečně klíčivá. Na 1 kg osiva je třeba 200 g kyseliny.
Číst více Další způsoby předseťové přípravy osiva
Semena některých dřevin nesnášejí delší skladování v suchu. Vysycháním se totiž u nich prodlužuje doba klíčení a často vzcházejí až druhým rokem po výsevu. Avšak i některá čerstvá semena klíčí až ve 2. – 3. roce. Zábrany klíčení mohou mít různé příčiny. Buď jsou to vlastnosti osemení, nebo obsah inhibičních regulátorů růstu. V prvém případě znemožňují zdřevnatělé buňky* (* Jde o sklerenchymatické vrstvy buněk se silně signifikovanými buněčnými blanami, které jsou u mnoha druhů příčinou nemožnosti vyklíčení semen. Proto se taková semena stratifikují delší dobu a lze použít i skarifikační metody, při kterých se tyto vrstvy mechanicky narušují). nebo kutikulární (blanitá) vrstva osemení prostup vody do semene. Teprve když se hydrolyzujícím účinkem vody nebo mechanicky, popřípadě chemicky, kutinizovaná vrstva osemení poruší, umožní to semeni přijímat vodu k bobtnání a vzduch k dýchání a růstu zárodku. Ve druhém případě znemožňuje klíčení obsah zábranných látek (inhibičních regulátorů růstu), které se musí nejprve odbourat, aby osivo mohlo klíčit. Jsou přítomny často již v dužnině plodů, kde brání semenům, aby zde vyklíčila.
Číst více Stratifikace osiva a manipulace se stratifikovaným osivem
Semeno se vyvíjí z oplozeného vajíčka. Skládá se z osemení (testa), bílku (endosperm) a zárodku – klíčku (embryo). Jizvu, kde semeno bylo spojeno s mateřskou rostlinou, nazýváme pupkem (hilum). Zárodek má dělohy (kotyledony), osní pupen (plumula), hypokotyl a kořínek (radicula). První nadděložní článek se nazývá epikotyl.
Číst více Sběr, čištění a uskladnění osiva
Nejnovější komentáře