Rod Prunus obsahuje na 200 druhů, z nichž mnohé mají ovocnářský význam. Z tohoto hlediska je o nich podrobně psáno v literatuře ovocnářsko-školkařské. Zde bude o jejich rozmnožování pojednáno jen potud, pokud nás zajímají jako podnože pro okrasné a botanické druhy a kultivary a jako výsadbový materiál pro zahrady parky a krajinářské úpravy. Také je třeba předeslat, že zásadně všechny původní čisté druhy, pokud nejsou sprášeny cizím pylem, dají z výsevů věrné potomstvo. Pro kultivary a variety přichází přirozeně v úvahu jen vegetativní rozmnožování.
Pro lepší přehlednost rozdělujeme rod Prunus na 6 podrodů, které dále rozvádíme.
I. Trnky, švestky, slív, meruňky
Trnky, jejichž hlavním zástupcem je P. spinosa, množíme výhradně semenem. Trnečky dozrávají v září až říjnu. Pro semenné účely je sklízíme před plnou zralostí. Zbavíme je tenké dužniny, ihned je stratifikujeme a uskladníme při teplotě 0 – 5 °C. Když je sbíráme nedozrálé a ihned vyséváme, vzejde na jaře výsev s velkou jistotou. Suché osivo, pozdě stratifikované, rok přeléhá. Hmotnost 1000 pecek je 170 g. Klíčivost 60 – 80 % si osivo udržuje po 2 roky.
Osivo vyséváme koncem března až začátkem dubna do řádků nebo pruhů 3 – 4 cm hlubokých výsevkem 8 – 10 g na 1 bm. Výsev zasypeme 2 – 3 cm tlustou vrstvou humózí zeminy nebo pískem s rašelinou. Záhony potom udržujeme vlhké a zakryté. Také vzcházející semenáčk stíníme. Sklízíme z 1 m2 asi 100 semenáčků 1/0 výšky 30 -50 cm a 50 – 80 cm. Po přeškolkování dostaneme 1/1 vysoké 30 -50 cm či 50 – 80 cm a z typů dobré prevenience i 80 -120 cm, které jsou již schopné výsadby.
Z ostatních druhů tohoto podrodu rozmnožují podnožové školky semenem P. armeniaca (meruňky) a P. cerasifera (myrobalán). P. domestica (švestka) a P. insititia (slíva) se rozmnožuje také odkopky a oddělky. Všechny tyto druhy se hodí velmi dobře také jako dvouleté a víceleté keře k výsadbě v krajinářských úpravách a jako jednoleté až dvouleté semenáče nebo oddělky pro očkování, popřípadě roubování kultivarů a vzácnějších druhů tohoto podrodu. Technologie probíhá obdobně jako v ovocné školce. Dvouleté štěpovance, někdy již jednoleté, můžeme vysazovat. Pro vypěstování polokmenů a vysokokmenů volíme některou z kmenotvorných slivoní, popřípadě i domácí švestku, které naočkujeme u země na vhodnou podnož a roubujeme pak v předjaří v koruně. Roubování v ruce v zimě a vyškolkování spících roubovanců na jaře do školky se u mnoha druhů a kultivarů také osvědčilo.
Také řízkování v červnu zelenými řízky z matečních rostlin, které byly vegetativně, zpravidla oddělky, rozmnožovány, je možné, avšak málo uplatňované. Většinu druhů typu slív a švestek můžeme však množit oddělky, nakopčením matečních rostlin.
Oddělky můžeme pak školkovat na jaře přímo v širším sponu ve školce.
Využití stimulátorů: Používáme roztok s 20 ppm IBA nebo 15 ppm NAA.
Kultura: Rostliny se daří v každé půdě, jen když není příliš vazká a jílovitá nebo příliš suchá a poloha příliš teplá.
Druhy: P. americana Marsh., P. ARMENIACA L., P. x blireana André, P. brigantina Vill., P. cerasifera Ehrh., P. dasycarpa Ehrh., P. DOMESTICA L., P. INSITITIA L., P. mume S. & Z., P. nigra Ait., P. salicina Lindl., P. sibirica L., P. simonii Carr. a P. SPINOSA L.
II. Mandloně, broskvoně
Plané druhy můžeme rozmnožovat ze semene. Semenáče P. amygladus (mandloň) a P. persica (broskvoň) používáme pro podnožové účely. Pecky uchováváme ihned po sklizni, a to vždy pečlivě vyprané, osušené, bez plísní a při teplotě 6 – 8 °C, aby zůstaly klíčivé. U venku ponechaných pecek v zimě vždy embrya zmrznou. Před výsevem asi 8 – 12 týdnů máčíme suché pecky po dobu 8 dnů a pak je stratifikujeme. Osivo vyséváme nejlépe do pařeniště do okna, zasypeme podle tloušťky pecek pískem, udržujeme vlhkost a chráníme před větším prochladnutím. Jakmile pecky vyklíčily, sejmeme okna a když semenáčky začínají růst, vyjmeme je ze semeniště, namočíme do Agricolu a vysadíme přímo do školky, slabě rostoucí druhy na chráněné záhony na hustší spon.
Semenáče mandloně a broskvoně používáme jako podnože pro očkování okrasných kultivarů těchto druhů.
Roubování mandloní a broskvoní se neosvědčuje, protože roubovanci trpí klejotokem. Ostatní kultivary a vzácnější druhy tohoto podrodu štěpujeme většinou na P. cerasifera (myrobalán), hlavně však P. triloba. Tento a další slabě rostoucí druhy můžeme množit také zelenými řízky. Zakořeňují a rostouc sice zdlouhavě, avšak dají rostliny bohatě kvetoucí. P. triloba roubujeme často na mezikmen jako stromky 60 cm, 80cm, 100 cm, 125 cm a 150 cm vysoké. Vysazujeme je s jednoletou až dvouletou korunou.
Využití stimulátorů: Používáme roztok s 20 -100 ppm IBA.
Kultura: Rostliny milují lehčí, hluboké a živné půdy a teplé, sušší stanoviště. Pokud jsou štěpovanci na podnožích jiných podrodů, řídí se jejich nároky podle požadavků těchto podnoží.
Druhy: P. amygladus Batsch, P. baldschuanica Regel, P. davidiana Franch., P. fenzliana Fritsch., P. persica Batsch, P. x skinneri Rehd., P. tenella Batsch a P. triloba Lindl.
III. Třešně, višně, sakury
Z planých druhů množí podnožové školky ve velkém P. avium (ptáčnici), P. mahaleb (mahalebku) a v menším P. cerasus (višeň), podnože důležité především v ovocném školkářství. Pro ostatní druhy, pokud získáme čerstvé plody, je třeba poznamenat, že při podzimním výsevu není třeba semena vypírat, stačí plody rozmačkat, šťávu nechat odkapat, pecky se zbylou dužninou smíchat s pískem a brzy vysít na volné záhony. Pokud bychom nemohli osivo vysít na podzim, musíme je proprat, osušit a stratifikovat asi 2 – 3 měsíce před jarním výsevem. Výsevné množství si snadno vypočítáme podle hmotnosti 1000 pecek. Klíčivost bývá u pecek, které pocházejí ze zdravých, nezapařených a nezkvašených plodů vždy kolem 80 %. Semenáče 1/0 dosahují podle druhů nejrůznějších výšek, od 15 do 80 cm. Vždy je již na podzim vyzvedneme, založíme a na jaře je vyškolkujeme do řádků a sponu odpovídajícím jejich vzrůstnosti.
Keřovité tvary okrasných třešní a višní očkujeme v létě na univerzální podnož P. mahaleb. Polokmeny a vysokokmeny těchto druhů získáme roubováním v předjaří, kdy už neočekáváme velké mrazy, na špičáky P. avium.
Všechny druhy a cv. sakur, tedy sekce Sargentiella, roubujeme výhradně na ptáčnici, nejlépe v předjaří, jak výše uvedeno, kopulací nebo na kozí nožku, v požadované výšce 40 cm, 60 cm, 150 cm, 180 cm a pro městské stromořadí 220 cm i 240 cm. Výjimečně můžeme v červenci až srpnu také očkovat, a to hlavně u země. Na mahalebce sakury nerostou. Převislé sakury můžeme také vyvazovat.
Kultura: Třešně vyžadují písčitou, výživnou, chladnější půdu, višně suchou, písčitou až kamenitou půdu, sakury středně těžkou, hlubobkou, propustnou hlinitou půdu s dostatkem vápníku v teplé, slunné a pokud možno chráněné poloze.
Druhy: P. AVIUM L., P. canescens Boiss., P. CERASUS L., P. concina Koehne, P. conradinae Koehne, P. cyclamina Koehne, P. dawyckiensis Sealy, P. dielsiana Schneid., P. emarginata Eat., P. fontanesiana Schneid., P. FRUTICOSA Pall., P. x gonduiniii Rehd., P. x hillierii Hillier, P. incisa Thunb., P. x juddii E. Anderson, P. kurilensis Miyabe, P. maackii Rupr., P. MAHALEB L., P. nipponica Matsum., P. pensylvanica L., P. sargentii Rehd., P. serrula Franch., P. serrulata Lindl., P. speciosa Ingram, P. subhirtella Miq. a P. x yedoensis Matsum.
IV. Střemchy
Rozmnožujeme je hlavně semenem. Plody sklízíme včas, než nás předejde ptactvo – P. padus již v červneci, P. serotina a P. virginiana v srpnu. Křátký čas je necháme na hromadě změknout, aniž bychom připustili, aby se zapařily, pak semena propereme a po krátkém osušení stratifikujeme. Hmotnost 1000 pecek P. padus je 60 g. P. serotina 80 g a P. virginiana 50 g. Pro získání 1 kg osiva potřebujeme asi 5,5 kg plodů. Na jaře vyséváme osivo obvykle na volné záhony do řádků výsevkem na 1 bm asi 8 – 10 g. Semenáče 1/0 dorostou v dobré půdě 30 – 50 cm a 50 – 80 cm. Jen ty nejslabší přeškolkujeme a sklidíme pak 1/1 ve stejných velikostech jako 1/0. Necháme-li je další rok na místě, dosáhnou 1/2 výšky 80 – 120 cm.
Kultivary roubujeme na 1/1 P. padus v předjaří, popřípadě je můžeme také v létě očkovat. Máme-li vhodné matční rostliny, můžeme kultivary množit také hřížením jednoletých výhonů a získáme silné sazenice. Řízkování je rovněž možné. Kultivary množíme zelenými řízky, P. padus také dřevitými řízky z bazální části keřů.
Využití stimulátorů: Používáme roztok s 20 ppm IBA.
Kultura: Střemchy milují čerstvé, humózní půdy, popř. humózní písky, jsou-li dosti vlhké. Snášejí docela dobře zastínění.
Druhy: P. PADUS L., P. SEROTINA Ehrh. a P. virginiana L.
V. Višeň skalní ( Lithocerasus)
Je to poněkud obtížnější podrod k rozmnožování. Květináři, kteří dříve používali druhy a kultivary tohoto podrodu k rychlení, rozmnožovali je ponejvíce měkkými zelenými řízky z odrychlených rostlin, které zakořeňovaly na teplé množárně. Rovněž zelené řízky z venkovních rostlin zakoření na polotelé množárně. Rostliny však rostou slaběji než roubované na P. cerasifera, která však neustále podřáží a keře nejsou dlouhověké. Zakořeněné řízky vysadíme na volné záhony do dboře prohnojené půdy, nejlépe písčitohlinité a v příštím jaru sestříhneme všechny větvičky nakrátko, abychom dosáhli uspokojující přírůstek. Když tyto keříčky znovu přesadíme, nasadí bohatě na květ. V dobrých podmínkách se může podařit získání oddělků nakopčením nebo hřížením. Bývá to však zdlouhavé.
Kultura: Rostlina se daří v humózní, písčitohlinité půdě s dostatkem vláhy, na teplejším stanovišti, chráněném proti jarním mrazíkům.
Druhy: P. besseyi Bailey, P. x cistena Koehne, P. glandulosa Thunb., P. humilis Bge., P. incana Batsch, P. japonica Thunb. a P. pumila L.
VI. Střemchy vavřínovité (bobkovišně)
Jde tu hlavně o rozmnožování P. laurocerasus v různých kultivarech. Ze semene můžeme snadno napěstovat větší množství mladých rostlin. Stačí plody bez jakékoliv úpravy ihned po sklizni vysít na humózní záhony, zájomy zakrýt a na jaře osivo vzejde snadno. Jenže potomstvo není jednotné, je méně odolné než vybrané typy vegetativně množení. Proto střemchy vavřínovité řízkujeme od pozdního léta až do prosince, vyzrálými, nenamrzlými vrcholky i mezičlánky letorostů. Řízky můžeme zakořeňovat přímo v malých hrnkách. Na jaře rostliny přesadíme do větších hrnků a později do volné půdy.
Využití stimulátorů: Používáme pudr s 1000 – 3000 ppm IBA:
Kultura: Tento jediní podrod rodu Prunus nesnáší vápník a vyžaduje vlhčí, humózní půdy v pohostinné poloze. Roste však i na slunci, pokud má vláhu a na zimu kryt.
Druh: P. LAUROCERASUS L. (P. lusitanica L. není odolná).
Buďte první komentující