Semenáčky se přezimují různě. Druhy, které nedosáhly v prvním roce dostatečné síly a velikosti, se ponechají ještě v dalším roce na místě. Bude to téměř výhradně venku na záhonech, avšak také v pařeništích. Na venkovních záhonech se semenáčky zakryjí chvojím nebo se prosypou suchou rašelinou, popřípadě kompostem nebo také jen listím. Pařeniště nebo chráněné záhony s bočnicemi se pokryjí při nástupu mrazů pařeništními okny nebo jen rohožemi, které se však musí podložit ještě uprostřed, aby se pod tíhou sněhu nepronášely. Při oblevě je nutno větrat.
V hlavní – speciální části je u hlavních druhů uvedeno, kdy se semenáče vyzvedávají. Listnáče se vyjmou ze země počínaje koncem října, když listí začne opadávat. Některé druhy však podržují olistění velmi dlouho, a proto u nich nelze čekat, až listí zcela opadá. Tyto semenáčky se dobývají před zámrazem a ihned se založí. Některé stálezelené listnáče a také smrky a zeravy se mohou vyjmout ze země již začátkem září a ihned se přesadí na záhony, kde do zimy dostatečně zakoření. Ostatní jehličnany se přesazují a školkují raději až na jaře. Proto se vyzvedávají až krátce před školkováním.
Při vyzvedávání semenáčů se používají na dlouhých záhonech a řadách různě konstruované vyorávače. Někde postačí podřezat celou šířku záhonu najednou, což se může provést i několik dnů dopředu, jinde, při dostatečně širokých řádcích, se vyorávají semenáče po jednom řádku, ihned se vytahují, vážou do svazků nebo se ukládají do košů, beden nebo novodobě do palet a dopraví co nejdříve k nákladišti nebo do přezimovny či třídírny. Většina mladých dřevin se může uchovat přes zimu v klimatizovaném skladě při + 0,5 až +1 °C a 95% vzdušné vlhkosti. Uskladňují se buď ve svazcích na laťových roštech, nebo v polyetylénových pytlích. K přezimování se hodí výborně také hluboká pařeniště (obr. 17), na dně drénovaná.
Malé partie se vyzvedávají obvykle ručně. Dbá se přitom na to, aby se jednotlivé druhy nezaměnily a nepromíchaly. Ve velkokulturách se osvědčují pro vyorávání vzrostlejších semenáčů, podnoží a školkovaných sazenic tzv. plantlifty, vyorávače, které vyorané sazenice také vytahují, oklepou a hned vážou do svazků, které padají buď na zem, nebo do nesených palet.
Pokud vyzvednuté a vytříděné semenáče nejsou dostatečně silné, aby se mohly školkovat přímo v širokém sponu nebo vysazovat na stanoviště, musí se přeškolkovat. Rozměry záhonů a vzdálenost řádků se volí ve stejných normách jako pro výsevy (obr. 5 a 6), vzdálenosti rostlin v řadách podle očekávaného růstu jednotlivých druhů. Druhy, kde na vzdálenostech hodně záleží, je mají uvedeny v hlavní – speciální části. Velké partie se školkují strojem, menší raději ručně za rýč, pod motyčku a také kolíkem. Ošetřování naškolkovaných záhonů je obdobné jako u výsevů. Také podřezávání semenáčků je blíže objasněno u rodů, kde to má význam.
Buďte první komentující