Při množení čistých druhů je výsev osiva účelný především tam, kde máme možnost přímé sklizně. Semena můžeme po sklizni ponechat až do výsevu v šisticích. Dužnaté plody uskladníme v práškovém dřevěném uhlí. Ihned po sklizni vydrolené a vyseté osivo vzchází velice nepravidelně, protože nedosáhlo dostatečné posklizňové zralosti. Asi po 4 měsících, když byl odpočinek semen – klíční klid již ukončen a embryo se v semeni vyvinulo, 24 hodin před výsevem, dáme plody do pytle a ponoříme na půl hodin do teplé vody a pak zahrabeme celý pytel do země, řeba v japanu, za účelem jakéhosi zapaření. Potom semena vydrolíme a ihned vyséváme. Na chráněné záhony vyséváme do rýh 5 cm hlubokých a 25 cm od sebe vzdálených asi po 15 – 25 g na 1 bm podle hmotnosti semen jednotlivých druhů. Hmotnost 1000 semen M. acuminata je 240 g, M. kobus a M. obovata po 200 g, M. tripetala a M. kobus var. stellata po 120 g.
Rýhy zasypeme směsí rašelin s hlinitou půdou a řádně přitlačíme, protože klíčky s vysokou energií klíčení se zvedaí nad povrch, aniž by se mohutně sílící kořen dostatečně v zemi upevnil.
První klíčky se ukazují za 14 dnů po výsevu, avšak ještě několik týdnů po výsevu některá semea vzcházejí. Semenáčky dorostou v prvním roce výšky 5 – 10 cm, stromovité druhy i 20 – 30 cm. Jako 1/0 je z výsevních záhonů nevyjímáme, ale dobře je zazimujeme, aby druhým rokem dosáhly výšk 20 – 30 cm, vzrůstnější druhy 30 – 40 cm a 40 – 60 cm. Po přesázení dostaneme 2/1 již výšky 30 – 50 cm a 50 – 80 cm s balem. Při přesazování nesmíme silné kořeny příliš zkracovat. Podle starých zkušeností se osvědčuje střídavé školkování se stejně starými duby, které poskytnou dobré mikroklima.
Podle jiných zkušeností sklízíme šištice, když se začínají otevírat a kdy některá semena již visí na nitkách. Plody dáme pak do teplé místnosti, kde se otevřou a semena vypadnou. Šištice, které se samy neotevřou, byly sklizeny předčasně. Mastný obal semen odstraníme promýváním v teplé vodě nebo také mýdlovým louhem s následným propláchnutím vodou. Semena potom stratifikujeme s písčitou rašelinou. Můžeme je uchovat až do výsevu také v polyetylénových sáčcích při teplotě 4°C, hlavně aby nezaschla. Po 2 – 4 měsících je můžeme vysévat. Používáme také propláchnutí semen silným roztokem hypermanganu a jejich skladování pak při teplotě 8 – 10°C ve vlhkém prostředí.
Pro výsev pod sklo, ať již do truhlíků nebo do volné půdy japanů používají jednotliví pěstitelé nejrůznější směsi zemin, přidávají např. mletou síru, stimulátory, používají mořidla, dezinfekci a sterilaci výsevního substrátu. Přesto všechno se však dosahuje v nejlepším případě jen 40 – 50 % klíčivosti. Podle některých zkusšností se však hodí pro výsev nejlépe hlinitopísčité půdy, tedy v žádném případě půdy rašelinné. Prohřátá půda a teplý vzduch jsou pro klíčení magnólií nejpříznivější. Nevzejdou-li semena do června, můžeme být jisti, že přeléhají. Výsev vypraných semen ihned po sklizni vzejde po postupném zvyšování teploty ve skleníku již v prosinci, ale problém je pak s přezimováním.
Tradičním způsobem rozmnožování kultivarů magnólií je hřížení. Také zde je více možností. Letorosty můžeme pohřížit po vyzrání v srpnu až září a oddělit za rok nebo až za 18 měsíců. Hřížením na jaře zpravidla mnoho nezískáme, je-li rok suchý. Sazenice oddělujeme pak až za 2 roky. Silnější, rozvětvené mateční rostlin můžeme vysadit a výhony ihned pohřížit až na 3 – 4, které necháme jako tažné. Jednoleté výhony můžeme také pohřížit než začnou rašeit a oddělit etiolované hřížence již v červenci. Pak nahrnkujeme a umístíme v dobře těsnícím, zastíněném pařeništi. Za měsíc můžeme dobře prokořeněné rostliny již vysazovat na chráněné záhony. Předpoklad pro dobré zakořenění hříženců je písčitohlinitá, humózní půda, kterou nenecháme přes léto proschnout. Také technika hřížení – houžvení, popřípadě slabé nalomení v oblouku je rozhodující.
Roubovat můžeme kultivary M. kobus buď v zimě vyzrálými rouby, které mohou být i dvouleté, nebo až v srpnu polovyzrálými rouby na zakořeněné podnože v hrnkách ve skleníku. Po vyrašení roubovance vyvážeme a po otužení je vysadíme do volné půdy záhonu.
Množení magnólií ve velkém, především kultivarů M. kobus, M. liliiflora a M. soulangiana se dnes děje výlučně řízkováním. Pro začátek velkokultur je třeba založit matečnici. Matky vysadíme nejlépe na jaře před vyrašením na 60 x 100 cm a všechny letorosty zkrátíme na 2 – 4 očka. Toto seřezávání matek se dělá pak každoročně. Doporučuje se přirychlování matečních rostlin pod fóliovými kryty. Přihnojováním udržíme matečnici v dobré vegetaci, aby výtěžnost řízkového materiálu byla co největší.
Řízky odebíráme polovyzrálé, individuálně podle odrůd, zpravidla v červenci, z narychlených matek i dříve. Bereme řízky vrcholové i bazální. Terminální řežeme se 3 listy, na bazální části stačí 2 listy. V dobrých podmínkách lze zakořeňovat také řízky podstatně delší. Spodní část upravíme podélným, oboustranným seříznutím. Listy nezakracujeme a čerstvé řezy stimulujeme. Na skleníkový množárenský záhon zapustíme mezitím rašelinové nebo pálené hrnky průměru 7 cm, naplněné substrátem z rašeliny a písku v poměru 1 : 1, do kterých řízky po jednom napícháme. Množení pak důkladně zalijeme a zakryjeme hermeticky fólií. Ještě lépe se osvědčily mlhovkové množárny. Spodní teplotu udržujeme v rozmezí 20 – 25°C. Za 3 – 4 týdny začnou řízk kořenit. Postupně je otužíme a všas přesadíme do 10cm hrnků. Píchání řízků do volné množárny způsobuje zpravidla potíže při přesazování, neboť magnólie jsou velmi citlivé na poranění mladých kořínků. Přesazujeme je do prohnojené hlinitorašelinné zeminy. Důležité je nyní udržet řízkovance alespoň do prosince olistěné ve studeném skleníku, aby pak pokračovaly v únoru znovu ve vegetaci.
Z takto napěstovaného mladého materiálu se řízkují vrcholky již na jaře, které se získají zaštípnutím mladých rostlin. Zakořenění i další růst takto rozmnožených rostlin je lepší než množení ze starší matečnice, které se stává zbytečnou.
Mladé rostliny, které začínají rašit z postranních oček, vysadíme v druhé polovině května na dobře připravené volné záhony ve sponu 40 x 60 cm nebo je můžeme nasázet do kontejnerů obsahu 3 – 5 litrů. 0/1/1 dosáhnou pak výšky 30 – 50 cm, některé i více.
Využití stimulátorů: Používáme buď roztok s 50 – 200 ppm IBA, nebo pudr se 4000 – 8000 ppm IBA.
Kultura: Magnólie vyžaduje normální hlinitou půdu, vylepšenou rašelinou, listovkou a pokud možno prohnojenou chlévským hnojem. Všechny raně kvetoucí druhy rostou nejlépe v chráněné poloze. V létě kvetoucí druhy vyžadují volné stanoviště. Stálezelené druhy nejsou u nás dostatečně odolné, a proto nejsou uvedené.
Druhy: M. ACUMINATA L., M. cordata Michx., M. denudata Desr., M. fraseri Walt., M. KOBUS DC. s var. stellata, M. liliiflora Desr., M. macrophylla Michx., M. OBOVATA Thunb., M. salicifolia Maxim., M. x soulangiana Soul.-Bod. a M. tripetala L.
Buďte první komentující