Výsev osiva má význam jen při množení čistých druhů a pro šlechtění. Jemná semena vyséváme na jaře na poloteplo ve skleníku, tam brzy vyklíčí a semenáčky pak přepícháme do pařeniště, kde 1X0 dosáhnou do podzimu výšky 30 – 50 cm.
Hlavním způsobem rozmnožování je řízkování. Řízky odebíráme v červnu až srpnu z mladých výhonů. Po stimulaci je napícháme v množárně do rašelinového substrátu nebo přímo do hrnků. Opatrně je rosíme, neboť přemokřené snadno zahnívají. Pokud pícháme řízky do pařeniště, necháme je až do přespříštího jara stát, abychom předešli většímu výpadu při přesazování. Při množení pro květinářské účely volíme jiný postup množení.
H. anomala petiolaris množíme hřížením letorostů do rašelinné půdy na jaře a v příštím jaru můžeme hřížence oddělit a nahrnkovat. H. arborescens množíme nejsnadněji přikopčením mladých rostlin, které pak dělíme. Množení tohoto druhu dřevitými řízky se uvádí v odborné literatuře, v praxi se však obvykle nedělá. H. paniculata „Grandiflora“ množíme výhodně roubováním v ruce na vlastní kořeny v zimě. Rouby řežeme menší, jen 1,5 – 2 internodia. Roubovance zamažeme voskem, založíme do pařeniště a na jaře je zaškolkujeme na chráněné záhony.
Využití stimulátorů: Používáme buď roztok s 10 ppm IBA či 200 ppm IAA, nebo pudr s 1000 ppm NAA či 4000 ppm IBA.
Kultura: Hortensie nesnáší vápenitou půdu, jen H. arborescens je v tomto směru odolnější.
Všechny druhy milují dostatečně vlhké, výživné, humózní půdy a pohostinné až zastíněné stanoviště. Některé druhy však snášejí také plné oslunění, pokud je půda dosti vlhká. H. arborescens je druh zcela zimovzdorný, ostatní jsou vděčné za lehký zimní kryt listíme a chvojím.
Druhy: H. anomala D. Don (se ssp. petiolaris Mc Clintoch), H. arborescens L., H. aspera D. Don (se ssp. sargentiana Mc Clintoch), H. heteromalla D. Don ( H. bretschneideri), H. macrophylla Ser., H. paniculata Sieb. A H. quercifolia Bartr.
Buďte první komentující