Pokud bychom chtěli množit osivem, musíme počítat s tím, že vyklíčí po stratifikaci až ve druhém roce.
Běžné je rozmnožování H. helix a kultivarů kromě „Arborescens“ řízkováním v každé roční době. Racionálním způsobem je řízkování v srpnu až září, kdy pícháme po 4 – 6 vrcholkových řízcích, 15 – 20 cm dlouhých, 1 – 2 cm pod spodním listem řezaných, přímo do hrnků. Jako substrát postačí 2 díly zahradní zeminy, 1 díl listovky a 1 díl rašeliny s pískem.
Hnrky zapustíme do studeného pařeniště, kde je necháme po 3 – 4 týdny pod okny zastíněné. Pak je otužíme a přezimujeme zakryté prkny a listím nebo pod okny, zakryté rohožemi. Můžeme však řízkovat také později, v říjnu až listopadu. Toto pozdní množení pícháme rovněž do hrnků, které však umístíme ve skleníku pod stoly. Občas řízky rosíme a po zakořenění je přeneseme do japanu nebo studeného skleníku.
Na jaře zapustíme hrnky do záhonů ve 2 – 4 řadách, aby byla přístupné k vyvazování. Když záhony přikryjeme krátkým hnojem nebo prohnojenou rašelinou a udržujeme vlhkost, získáme rostliny se 4 – 6 výhony, vysoké 40 – 60 cm a 60 – 80 cm, druhým rokem vysoké 80 – 100 cm a 100 – 120 cm. Pro vypěstování dekračních rostlin můžeme vysadit na jaře řízkovance do volné půdy ve sponu 25 x 25 cm. Narůstající výhony vyvazujeme a na podzim zase nahrnkujeme nebo vysadíme do kontejnerů.
H. colchica a malolisté i pestrolisté kultivary H. helix se množí lépe z mladých výhonů již v červnu.
Cv. „Arborescens“ zakořeňuje nesnadno. Proto jej raději roubujeme ve skleníku v srpnu až září nebo až v zimě na dvouleté řízky původních druhů (obr. 41). Roubujeme v ruce, třeba i do rozštěpu a zamažeme voskem. Pak roubovance nahrnkujeme a na jaře je umístíme na záhony k dopěstování keřů výšky 30 – 40 cm a 40 – 50 cm a starší i 50 – 60 cm s hrnkovým nebo zemním balem.
Špatně kořenící kultivary můžeme v létě také očkovat na původní druh. Zakrslé formy „Conglomerata“ a „Erecta“ rostou z řízků snadno. Pěstování stromků roubováním na Fatshedera je spíše květinářskou kulturou, dnes již téměř zapomenutou.
Využití stimulátorů: Používáme roztok s 30 ppm IBA nebo 100 ppm IAA či NAA.
Kultura: Břečťan se daří v humózní, nejlépe lesní půdě, dostatečně vlhké. Starší rostliny, dobře zakořeněné, snášejí však sucho i po delší dobu. Pestrolisté i malolisté kultivary pěstují většinou jako hrnkové rostliny.
Druhy: H. colchica K. Koch a H. HELIX L. s nesčetnými kultivary.
Buďte první komentující