Buk lesní je důležitou lesní dřevinou a jeho rozmnožování je hlavně úkolem lesních školek.
Chceme-li ho sami rozmnožovat, vyčkáme koncem října na samovolný opad bukvic, které pak sesbíráme. Osivo necháme na vzdušném místě oschnout, přičemž ho musíme občas přehrnout. Pak je uskladníme ve vzdušném sklepě, navrstvené s mírně vlhkým pískem do nízkých hromádek, které každé 2 – 3 týdny přerovnáme. Na jaře musíme sklep dostatečně větrat, aby bukvice nezačaly předčasně klíčit. Hmotnost 1000 semen F. silvatica je až 250 g. Pro velkokultury můžeme přesušené osivo skladovat 2 roky v uzavřených nádobách v chladírně při 2 °C.
Bukvice možno sice vysévat již na podzim, avšak podzimní výsevy bývají ohroženy hlodavci. Proto většinou vyséváme osivo na jaře. Používáme buď 2 – 3 týdny před výsevem stratifikované osivo nebo je začátkem května namáčíme na 24 hodin a vzápětí vyséváme. Při použití osiva, které bylo uskladněno ve sklepě a ošetřeno tak, jak bylo výše uvedeno, nemá již žádná jiná předseťová příprava význam. Osivo vyséváme začátkem května na chráněné záhony do rýh nebo do pruhů výsevkem na 1 bm 25 g, naširoko 250 – 300 g/ m2 . Vyseté bukvice zasypeme 3 cm vysokou vrstvou zeminy. Výsev musíme chránit před pozdními mrazíky. Z jarního výsevu vzejdou rostliny za 2 – 3 týdny. Mladé klíční rostliny můžeme přepíchat na záhony, normálně je však necháme do podzimu, kdy dosáhnou 1/0 semenáče výšky 15 – 20 cm, vzrůstné typy dobré provenience i 20 – 40 cm. Nepřehoustlý porost můžeme nechat ještě jeden rok na místě, pak však ve druhém roce do poloviny dubna podřízneme kořenový systém 10 – 15 cm hluboko. Na podzim sklízíme 2/0 vysoké 20 – 40 cm i 30 – 60 cm. Pokud 1/0 sazenice přeškolkujeme, necháme je pak dva roky na záhonech a dosáhneme 1/2 výšky 30 – 50 cm nebo 50 – 80 cm a výjimečně i 80 – 120 cm vysoké rostliny, které jsou vhodné také pro vypěstování vysokokmenů. Ve velkovýsevech nesmíme zapomenout na ochranná opatření proti houbovým chorobám semenáčků.
Výsev červenolistých buků nemá valný význam, neboť ani z nejkrásnějších semenných stromů nezůstane nikdy více než 5 % semenáčků v barvě listů věrných. Podobně je tomu s výsevy ostatních kultivarů rodu Fagus. Proto je rozmnožujeme výhradně roubováním. Úspěch s roubováním buků spočívá v tom, že nejen podnože musí být v míze, ale i rouby se musí již probouzet. Podnože můžeme z tohoto hlediska nejlépe ovlivnit při roubování v zimě ve skleníku. 1/2 semenáče buku lesního na jaře nahrnkujeme do vysokých hrnků, které zapustíme venku na zastíněném záhoně. Před roubováním je přemístíme na 2 týdny do chladné místnosti – přezimovny, abychom přibrzdili částečným proschnutím hrnkovýc balů počátek vegetace. Rouby řežeme již v listopadu, jen z dvouletého dřeva a založíme je v přezimovně. Roubovat můžeme od února do dubna, nejlépe na kozí nožku ve výšce asi 8 cm. Roubovance pak založíme na stoly ve skleníku při 15 °C spodního tepla. Větší teplota škodí. Rouby brzy přirostou a roubovanci mohou být později přemístěny do pařeniště, kde zůstanou ještě pod sklem. Když rostliny dostatečně vyrašily, otužíme je a v květnu až červnu je můžeme vysadit na záhony do volné půdy. Smuteční formy vyvážeme.
Pro úspěch s roubováním na jaře ve školce je hlavní podmínkou, aby podnože byly na místě již dva roky, aby byly pevně zakořeněné a silné alespoň jako palec. Začátkem února je seřízneme na 15 cm dlouhý čípek. Rouby připravíme obdobně jako pro roubování ve skleníku enbo těsně před roubováním z 2 – 3letého dřeva. Obrost zakrátíme na krátké špalíčky, na nichž se nacházejí spící očka.
V dubnu pak načípkované podnože zarovnáme nožem až do čerstvého dřeva a z boku je seřízneme šikmo 3 – 4cm řezem, aby nahoře zůstala ploška o něco širší, než jak je silný roub. Na tuto plošku nasadíme nůž, podnož rozštípneme a do rozštěpu vsadíme do tupého klínu přiříznutý roub (obr. 39). Ten drží tak pevně, že ho nemusíme ani zavazovat, jen rány zamažeme dobrým štěpařským voskem. Výsledek bývá překvapující. Na každém roubovanci necháme jen jeden výhon, který naroste do podzimu až 1 m vysoký.
Méně spolehlivé metody jsou kopulace v létě dvouletými rouby po ukončení první mízy, do T-řezu za kůru v červenci až srpnu slabšími rouby, které vyraší až příštím rokem a roubování vysokokmenů v koruně do rozvětvení v květnu až červnu, kdy používáme silné, 2 – 3leté rouby, které řežeme v plné míze. Názory na vhodnost jednotlivých metod se však rozcházejí.
Kultura: Buk se daří ve všech druzích půd, vyjímaje suché, písčité půdy a těžké, nepropustné jíly nebo půdy bažinné. Miluje dobré humózní půdy a velmi dobře prospívá ve vápencových půdách. Vyžaduje vlhčí podnebí, zvláště v létě dostatek srážek. V chladných oblastech může být podnebí sušší.
Hlavní druh: F. SILVATICA L. s mnoha krásnými kultivary.
Ostatní druhy: F. crenata Bl., F. engleriana Semen, F. grandifolia Ehrh., F. japonica Maxim, F. longipetiolata Semen, F. lucida Rehd. a F. orientalis Lipsky.
Buďte první komentující