Rozmnožování semenem přichází v úvahu jen ve velkokulturách čistých druhů. Osivo se vysévá nejlépe v březnu ve skleníku do misek s písčitou vřesovkou nebo jehličnatou hrabankou. Pro povrchovou vrstvu substrát jeně prosejeme a stejně jemným substrátem výsev slabě zasypeme. Misky zalejeme roztokem Orthocidu 50 nebo Benlatu, zakryjeme tabulkami skla a zastíníme papírem. Stejnoměrná vlhkost se udržuje čistou, upravenou vodou z čisté konve nebo stříkačky. Za 15 – 20 dnů začně výsev vzcházet. Ihned ho odkryjeme a semenáčky co nejdříve přepícháme do zeminy stejného složení. Po zesílení přeneseme kulturu do pařeniště. Udržujeme přiměřenou vlhkost a stíníme, dokud rostliny nevzrostou. Z pařeniště přesazujeme semenáčky v příštím roce na záhony.
V červenci množíme vřesovce hlavně vyzrálými vrcholkovými řízky. Případn nevyzrálé terminály vyštípáme. Řízky pícháme do truhlílů do směsi rašeliny s pískem a postavíme je na množárnu. Můžeme je také pokrýt polyetylénovou fólií, abychom zjednodušili ošetřování. Do jednoho truhlíku rozměru 60 x 30 cm pícháme až 200 řízků. Zakořeněné rostliny přezimujeme ve skleníku nebo v japanu. Na jaře je zaštípneme a vysadíme na rašelinou vylepšené záhony ve sponu 10 x 10 cm až 12 x 12 cm. Při dostatku rašeliny vytvoří rostliny pěkné baly.
V červenci můžeme stejným způsobem napíchat odtržky ze starších větviček. Upravíme jej jen zakrácením vrcholků na stejnou délku 6 – 8 cm podle vzrůstnosti odrůdy a zdrhnutím několika lístečků na patce. Mladé odtržky zakoření za 3 – 4 týdny, z dvouletého dřeva dokonce o něco dříve. Řízky s poupaty zakoření sice později, ale rostou pak také dobře. Pokud tyto vtší řízky nebo odtržky pícháme po staru do pařeniště, musíme okna stínit a řízky podle počasí 1 – 2krát denně rosit. Po zakořenění začneme hned větrat. Řízkovance pak necháme v pařeništi přes zimu, na jaře je zakrátíme a když obrazily, vyssadíme je na záhony jako řízky přezimované ve skleníku. Do podzimu dorostou sazenice výšky 8 – 12 cm a 12 – 15 cm, E. vagans o něco menší. V příštím roce, po dalším přesázení v širším sponu narostou sazenice vysoké 15 – 20 cm, u bujněji rostoucích druhů až 20 – 30 cm. Choulostivé druhy musíme pochopitelně přes zimu chránit.
Můžeme také řízkovat mladé výhonky, které upravíme na malé, 2 cm dlouhé řízky, již v květnu až červnu. Nebo výhonk bereme v předjaří z narychlených nebo ve skleníku přezimovaných rostlin. Řízky pícháme do misek, které postavíme na množárnu. Substrát pro toto množení má být propařený, protože se při zataženém počasí stává, že řízky napadnou plísně.
Většinu druhů můžeme také množit jednoduchým hřížením.
V červenci zasypeme střed mateční rostliny trochou rašeliny s pískem a zatížíme kamenem, aby se větvičky rozložily.
Když udržujeme dostatečnou vlhkost, větvičky brzy zakoření. Oddělky pak můžeme odebrat a rozsadit na připravené záhony k dopěstování.
Využití stimulátorů: Používáme roztok s 50 ppm IPA nebo 100 ppm NAA či IAA.
Kultura: Všechny druhy, kromě E. carnea, E purpurascens a E. terminalis jsou vápnostřežné. To však neznamená, že by se musely pěstovat jen v čisté mórovce. V ní sice rostou dobře, avšak dostatečně nevyzrávají. Pak se stává, že stojí po holomrazech bez listů. Živná, rašelinou vylepšená zemina jim vyhovuje nejlépe. Mladé i starší sazenice se musí každoročně v květnu seříznout, aby se získal výsadbový materiál jakostní. Děláme to tak, že keříček obejmeme u země rukou a co přesahuje, zakrátíme.
Druhy zimovzdorné: E. CARNEA L., E. cinerea L., E. tetralin L., E. vagans L., E. x mackii Hook.
Druhy choulostivější: E. ciliaris L., E. purpurascens L., E. x stuartii Linton, E. x williamsii Druce.
Druhy náročné a choulostivé: E. arborea L., E. australis L., E. multiflora L., E. scoparia L., E. lusitanica Rud., E. terminalis Salisb., E. x veitchii Bean a E. verticillata Druce.
Buďte první komentující