Kořeny, které vznikají sekundárně na osách, výhonech a letorostech keřů, se nazývají adventivní. Druhy, které mají schopnost tvořit adventivní kořeny, jsou vhodné pro rozmnožování dělením, kopčením a hřížením. Tvorba adventivních kořenů předpokládá, že vznikají na místech, kde je dělivé, meristémové pletivo. Některé druhy, jako např. hybridní rododendrony, však musí stálé pletivo v dělivé pletivo teprve přetvořit. K tomu nestačí však pouhé kopčení a hřížení.
Dělení je snad nejstarší a nejjednodušší způsob vegetativního rozmnožování. Matečné keře druhů, které samovolně tvoří kořeny na bázi svých výhonů nebo vyhánějí kořenové výmladky, se mohou ze země vyjmout, roztrhat nebo rozřezat na jednotlivé dělence. Ty se vysadí přímo na trvalé stanoviště, nebo se zaškolkují, jsou-li slabší.
Druhy, které vyhánějí z kořenů nebo z kořenového krčku výmladky, odnože, se nemusí celé vyjmout, stačí, když odhrnou, aby se mohly zakořeněné výhony odebrat. Mateční rostliny se pak znovu přihrnou. Takto získaným sazenicím se říká odkopky. Mateční rostliny, které vyháněním výmladků hodně bují, se dají špatně ošetřovat. Proto starší keře je lépe zlikvidovat a vysadit nové.
U mnohých nízkých dřevin je dělení důležitým způsobem rozmnožování, u jiných, zejména vřesovištních, je třeba napomoci tvorbě dělivého pletiva prosypáváním matečních keříků písčitou rašelinou neb jinou humózní zeminou. Matečné keříky se pak po roce v časném podzimu nebo až na jaře vyjmou ze země, rozdělí a dělenci se vysadí na rašelinové záhony k dalšímu pěstování.
Buďte první komentující