Druhy rozmnožujeme všeobecně semenem – oříšky. Dozrávají podle druhu od poloviny srpna do druhé poloviny září. Je-li léto chladné, zrají všechny najednou. Čím dříve dozrají, tím méně jich zničí dlouhonosci. Pozor však na předčasnou sklizeň. Nedozrálá jádra rychle scvrkají a sesychají. Oříšky některých druhů opadávají i s punčoškou, číškou, jiné bez. Podle toho je buď česáme nebo setřásáme na plachtu a sbíráme. Sklizené musíme zbavit ihned punčošek. Zaschlé punčošky jsou tvrdé a některé ostré i ostnaté, a proto práce s jejich vylupováním je velmi obtížná. Shluky oříšků turecké lísky musíme drtit mechanicky, neboť ručně to jde velice pomalu. Oříšky, které nelze z punčošek dostat, jsou jako osivo bezcenné. Osivo rozprostřeme na lísky a po dva týdny je denně převrstvujeme, aby nezplesnivělo a dosáhlo fyziologické zralosti. Hmotnost 1000 semen G. americana a jiných drobnoplodých druhů je 650 – 1000 g, C. avellana podle typu 1000 – 1400 g, C. volárna 1400 – 1700 g a velkoplodých kultivarů až 3000 g. Je-li osivo lehčí, je nebezpečí, že obsahuje mnoho prázdných semen.
Na podzim co nejdříve namoříme osivo suříkem a klademe na volné záhony do 5 cm hlubokých rýh podle druhu s výsevkem asi 50 – 70 g semen na 1 bm a rýhy zarovnáme. Stává se však, že výsev zčásti přeléhá, zejména u C. colurna. Proto je jistější, když ořísky po vyschnutí ihned stratifikujeme a na jaře je necháme ve skleníku nebo pařeništi předklíčit v nádobách nebo v polyetylénových sáčcích, aby na ně bylo vidět. Koncem dubna je vysejeme. Jedná-li se však o suché nakoupené osivo, necháme je navrstvené po celé léto a vysejeme je až na podzim. Očekáváme, že vyklíčí asi z 50 %. 1/0 semenáče C. avellana a C. colurna dosáhnou výšky 7 – 15 cm, nebo 15 – 30 cm anebo 30 – 50 cm, zřídka více. Na podzim 1/0 semenáčky vyjmeme a slabé přeškolkujeme znovu na záhony. Silné semenáče můžeme vyškolkovat již do širšího sponu. 1/1 narostou výšky 30 – 50 cm a když je necháme ještě další rok, sklízíme 1/2 vysoké 50 – 80 cm i 80 – 120 cm.
Červenolisté a stříhanolisté kultivary jsou ze semene jen asi ze 30 % věrné. Proto je musíme rozmnožovat hřížením nebo kopčením, stejně jako jiné kultivary a druhy při nedostatku osiva. Mladé mateční rostliny vysadíme buď jako trvalou matečnici ve sponu 3 x 3 m nebo jako produkční matečnici ve sponu 1 x 0,5 m.
Prvním rokem po výsadbě sestříháme rostliny až k zemi a narostlé jednoleté výhony pohřížíme na jaře obloukem do půlkruhu, v dalších letech již kolem celé rostliny. U silnějších matek můžeme hřížit do 2 kruhů kolem. Ze starších matečních rostlin na trvalém stanovišti můžeme mít každoročně 100 – 150 hříženců s 2 – 3 výhony a stejný počet obrácených hříženců ke školkování. V produkční matečnici můžeme rovněž hřížit jednoleté výhony obloukem nebo je pokládáme vodorovně do rýh a přihrneme, až když z oček vyraší výhony. Zde můžeme také po sestříhání vyrašené mladé letorosty nakopčit, popřípadě je před nakopčením drátkovat. Oddělky bývají sice sazenice slabší než jaké jsou hříženci, zato mají rovný kořenový systém, bez oblouků, který je pro školkování praktičtější. Hotové rostliny jsou také vyrovnanější, obchodně vzhlednější.
Pro vypěstování stromkových lísek a nízkokmenných neodnožujících kultivarů, zejména C. avellana „Contorta“, použijeme některý způsob roubování. Dříve se to dělalo všeobecně ablaktací, kdy se podnože sázely šikmo k matečním rostlinám nebo se dokonce postavila nahrnovaná mateční rostlina na stojan mezi podnože, aby byly ablaktované větve na dosah koruny nebo se roubovalo na hrnkování podnože ve skleníku. Jde to však i jednodušeji.
V předjaří můžeme v porostu lísek, které mají být do podzimu hotové k prodeji, vyhledat silné a rovné výmladky a naroubovat na ně ve výšce 40 cm žádané kultivary. Roubovanci narostou během léta výšky 40 – 60 cm. Na podzim po vydobytí keřů je od nich oddělíme. Silnější rostliny jsou již výsadby schopné a slabší zaškolkujeme.
Pro stromkové tvary používáme jako podnože 3 – 4leté špičáky C. colurna, jako rouby jednoleté výhony, nejlépe výmladky kultivarů. Mají mít po 2 – 3 očkách. Musí být čerstvě řezané, nenarašené. Když v březnu až dubnu začneme roubovat, mohou být podnože již mírně narašené. Roubujeme ve výšce 140cm a 160 cm, C. avellana „Pendula“ i 200 cm.
Lísku můžeme množit také řízkováním.
Využití stimulátorů: Používáme pudr s 5000 ppm IBA nebo roztok s 50 – 200 ppm IBA.
Kultura: Líska zakořeňuje mělce. Miluje hlinitopísčité půdy s dostatkem humusu a vlhké. Daří se nejlépe v chráněné poloze s dlouhou vegetační dobou. Snáší stín. Vysazujeme vždy několik keřů, aby plodily. U turecké lísky musíme sázet keře obojího pohlaví, jinak neplodí.
Druhy stromovité: C. chinensis Franch. a C. COLURNA L.
Druhy keřovité: C. americana Marsh., C. AVELLANA L., C. colchica Alb., C. cornuta Marsh., C. heterophylla Fisch., C. MAXIMA Mill., C. pontica Koch, C. sieboldiana Bl. a C. tibetica Batal.
Buďte první komentující