Pro rozmnožování původních druhů je výsev nejvhodnější. Dobré osivo získáme snadno ze vzrostlých semenných stromů, kterých je u nás hojně. Šišky zrají 1. rokem u všech druhů mimo C. nootkatensis a C. thyoides, které zrají až 2. rokem. Sklízíme je v srpnu až září, krátkce předtím, než se semena rozletí. Necháme je v teplé místnosti rozprostřené, kde semeno brzy vypadne. Hmotnost 1000 semen C. lawsoniana a C. obtusa je 2,5 g, C. nootkatensis 4 g a C. pisifera jen 1 g. Vzhledem k tomu, že vzchází jen kolem 10 % vysetých semen, vyséváme naširoko 25 – 10 g na 1 m2 .
Na jaře vyséváme osivo do pečlivě připraveného pařeniště. Výsev zasypeme jen zcela slabě nebo pokryjeme chvojím, aby nezaschl. Také můžeme vysévat v zimě do truhlíků. Ve skleníku výsev brzy vzejde. Semenáčky pak přepícháme nejdříve do truhlíků a na jaře na chráněné záhony. Do podzimu dostaneme tak silnější semenáčky, než při výsevu na jaře. Je třeba ještě pamatovat na to, že osivo kultivarů má zpravidla špatnou klíčivost a špatné potomstvo. Osivo C. nootkatensis přeléhá a proto je musíme 1 rok stratifikovat a vysít až druhým rokem. Také je možno vysévat stratifikované osivo nebo čerstvé osivo ostatních druhů již na podzim do pařeniště a zakrýt na zimu chvojím.
Kultivary cypříšků množíme řízkováním. Nejlepší doba je červenec až srpen, ale můžeme pokračovat až do února. Bereme vrcholkové i postranní větvičky, pokud možno s patkou, ale i bez patky, přičemž na bazální části řízku seškrábneme kůru asi na 1 – 2 cm. Čisté, v hypermanganu vykoupané, stimulované řízky pícháme při letním množení do studeného pařeniště, jinka na množárenský záhon v japanu či pod fólii nebo přímo na množárnu ve skleníku pod mlhovky nebo s individuálním ošetřováním. Pokud nepočítáme, že zakořenělé řízky na podzim ještě nahrnkujeme, napícháme je raději do truhlíků, které můžeme pak přezimovat v pařeništi nebo v japanu a řízkovance hrnkovat nebo vysazovat na chráněné záhony až na jaře.
Při množení v zimním období musíme zakořeňovat řízky ve skleníku při počátečním spodním teple 8 – 10°C buď přímo na množárně, nebo v truhlíkách a postupně teplotu zvyšovat na 12 – 15°C, k jaru na 20 – 22°C. Zakořenění kultivarů C. obtusa a žlutých kultivarů C. lawsoniana trvá při zimním množení často až do léta. Velkou úlohu zde hraje volba vhodného stimulátoru. Pozdě hrnkované rostliny pak již do podzimu mnoho nenarostou a na záhonech slabě zakoření, takže bývají přes zimu ztráty. Snadno zakořeňující kultivary můžeme nasázet také do multiplat, kde je necháme prokořenit a pak přesadit do kontejnerů. Čím více se kulivar blíží mladistvé formě, tím snadněji a rychleji zakoření.
Zakrslé a žluté kultivary C. obtusa a C. lawsoniana zakoření a rostou z řízků dost zvolna, a proto je s oblibou roubujeme na 2/1 C. lawsoniana. Tyto kultivary můžeme rozmnožovat také hřížením, zejména pro drobnou potřebu. K tomu účelu vysadíme v srpnu mladé, silné rostliny na pečlivě připravený záhon. Příštího jara, po zakořenění, je ohneme k zemi a všechny větvičky přiháčkujeme. Zasypeme je rašelinou obohacenou zahradní zeminou, aby zůstaly jen špičky volné. V půdě dostatečně vlhké a bezplevelné můžeme již v září oddělit zakořenělé hřížence a přesadit je na záhony.
Roubovat můžeme nejlépe v pozdním létě do boku na hrnkované podnože, nebo až v květnu na podnože pěstované ve vvolné půdě, pokud jsou alespoň dvakrát přesazované a mají 6 – 10 mm silné kmínky. Letní roubovance zapustíme buď do hlubšío pařeniště, kde je také přezimujeme, nebo ve skleníku na množárnu do mokré rašeliny a pak je přezimujeme v japanu nebo v hlubokém pařeništi. Vrcholky podnože postupně zkracujeme. Na jaře vysadíme roubovance do volné půdy na chráněný záhon ve sponu 15 x 20 cm. Jarní roubovance vysadíme ihned po zroubování do pařeniště, také na 15 x 20 cm, poněkud šikmo, ab roub měl více světla. Mezi roubovance nasypeme tak vysoko písčitou rašelinu, aby místo roubování bylo zakryté. Pařeniště zakryjeme hermeticky fólií a položíme okna. Podle potřeby stíníme. Stříkat není třeba, jen když pozorujeme, že pařeniště prosychá. Roubovance odkryjeme a důkladně zalejeme, což může být třeba až za 2 týdny, těsní-li dobře fólie. Po 4 týdnech fólii sundáme, začneme větrat a podnože postupně zakracovat až na malý čípek, který odřežeme až na jaře.
Využití stimulátorů: Používá se buď roztok se 40 – 80 ppm IBA, nebo pudr s 4000 – 8000 ppm IBA.
Kultivary: C. nootkatensis roubujeme raději na Thuja orientalis.
Kultura: Nároky jednotlivých druhů jsou od sebe dost odlišné:
Druhy, jejich nároky a vlastnosti:
C. lawsoniana Park. miluje lehké, hlinitohumózní, ale vápenaté a přitom dosti vlhké půdy. Snese zastínění a žlutopestré i juvenilní formy dokonce zastínění vyžadují, zejména proti zimnímu slunci.
C. nootkatensis Sudw. nemá na půdu zvláštní nároky. Proti zimě je nejotužilejší ze všech cypřišků, ale miluje vlhké ovzduší.
C. obtusa Endl. vyžaduje chladnější stanoviště a vlhké ovzduší v teplé poloze. Zakrslé formy potřebují polostín a žluté navíc lehký kryt na zimu. Zelené formy jsou odolnější. Půdu žádají hlinitohumózní.
C. pisifera Endl. dává přednost vlhčím půdácám, jinak se spokojí s každou zahradní půdou. Barevné formy s jehlicovitými listy jsou často choulostivé a vyžadují proto odpovídající stanoviště.
C. thyoides B. S. P. je stejně odolný jako předcházející druh, ale vyžaduje vždy dostatek vláhy a živnou, spíše písčitohumózní půdu Všechny druhy jsou vděčé za přídavek rašeliy při přesazování. Letní řez je nezbytný pro získání kompaktních tvarů.
Buďte první komentující