Vzrůstné a pěkné rostlé dřišťály vypěstujeme především ze semene. Červenolisté variety a stálezelené druhy jsou ve vysokém podílu při pěstování ze semene věrné. Co nedpovídá charakteru druhu a odrůdy se vyselektuje, jakmile jsou odchylky od požadovaného typu k rozeznání.
Plody zdrhujeme z větviček matečních keřů v kožených rukavicích pokud možno před plnou zralostí, neboť semeno plně vybarvených nebo až v zimě sklízených plodů nepravidelně klíčí. Bobule ihned rozmačkáme buď propasírováním na sítu nebo s trochou vody v mixéru. Dužninovou kaši propereme, dužninu, slupky a hluchá semena odplavíme, osivo mírně přesušíme a bezodkladně smícháme s pískem. Stratifikované osivo nezapomeňme během zimy častěji převrstvit a kontrolovat. Je výhodné, když po kratší dobu promrzne. 100 g vyčištěného osiva B. dictyophylla obsahuje 700 semen, B. thunbergii, „Atropurpurea“ 1100, B. vulgaris 830 a B. wilsonae 350. Z 1 kg plodů se vyčistí průměrně 200 g semen.
Včas připravené osivo je možno vysévat již na podzim, stratifikované na jaře. Opadavé druhy sejeme na záhony do 5 – 7 řad nebo do proužků s 0,5 – 1 cm vysokým zásypem. Stálezelené druhy sejeme na chráněné záhony na široko s 0,5 cm vysokým zásypem rašeliny s pískem. Výsev včas sklizeného osiva vzejde brzy, na 60 – 80 %, přezrálé nebo zaschlé osivo však většinou přeléhá. Semenáčky 1/0 vyšších druhů dosáhnou koncem roku na volných záhonech výšky 7 – 15 cm i 15 – 30 cm. Výjimečně je musíme nechat na záhoně 2 roky, když špatně vzešly nebo nedorostly normy. Semenáčky stálezelených druhů se po vzejití navzájem podobají. Druhým rokem všechny přepícháme a sklízíme 1/1 vysoké 15 – 30 cm, popřípadě třetím rokem ½ vysoké 30 – 50 cm až 50 -80 cm.
Řízkováním množíme všechny druhy, od kterých nemáme osivo, a všechny kultivary, které semeno nenasazují nebo které se při generativním množení příliš štěpí. Zelenými řízky množíme v červnu až červenci opadavé druhy. Zde je třeba vystihnout vhodný stupeň zralosti množitelského materiálu. Příliš měkké řízky zčernají a příliš tvrdé shodí na množárně předčasně listy a zakořeňují velmi zvolna.
Druhy s neopadavým listem řízkujeme v srpnu až září s vyzrálým dřevem. Zde mohou být řízky spíše tvrdší než měkké. Řízky upravujeme ostrými nůžkami, trny odstřihneme zároveň se svazečky listů na bázi řízků, dáváme jen pozor, abychom nepoškodili pupeny. Řízky napícháme v létě do truhlíků nebo přímo do množárny na studeno. K podzimu, pokud řízky ještě nezakoření, snížíme teplotu množárny pod 12 °C. Včas řízkované stálezelené druhy můžeme ještě v říjnu nahrnkovat a zazimovat v japanu nebo v hlubším pařeništi.
Druhy s neopadavým listem lze řízkovat také později, v říjnu až listopadu, popřípadě až do února. Jako množitelský substrát je vhodná rašelina se stejným dílem písku. Pro hrnkování volíme již těžší a výživnější zeminu.
Další možnost rozmnožování dřišťálu je hřížení. Mateční rostliny vysadíme podle vzrůstu druhů na vzdálenost 40 – 100 cm. Jednoleté výhony založíme až po vrcholky do mělkých rýh a pokryjeme je 2 – 3 cm vrstvou lehké půdy. Během léta výhony zakoření a z matek vyraší mezitím nové letorosty, které na jaře po oddělení hříženců zase pohřížíme.
O vhodnosti roubování se názory liší. Roubovanci rychle narostou, avšak podnož vždy podrůstá. Pro vzácné druhy a kultivary je to však způsob, jak rychle a snadno získat množitelský nebo semenný materiál.
Prakticky rostou všechny druhy roubované na červených formách. B. vulgaris a B. thunbergii (aby podnož byla snáze k rozpoznání).
Roubujeme v únoru až březnu na hrnkování, zakořenělé semenáče. Rouby mohou být jednoleté i dvouleté. Roubovance umístíme na studeno do japanu nebo do hlubšího pařeniště. Můžeme také roubovat v srpnu až září, když nám to časově vyhovuje. Pak bereme jen jednoleté rouby, roubovance dáme pod sklo, dobře zastíníme a na místě zazimujeme.,
Využití stimulátorů: Používáme roztok s 10 – 50 ppm IBA.
Kultura: Rostliny se daří v každé nezamokřené půdě s neutrální reakcí v otevřené, slunné poloze. Některé druhy snesou i velmi suchou a vyprahlou půdu. Druhy s vytrvalými listy v zimě a stálezelené pěstujeme v závětří na chráněném místě ve výživné, nepříliš lehké půdě. Choulostivé druhy chráníme před zimním sluncem chvojím. Před zámrazem pamatujeme na dostatek vláhy. Některé druhy jsou hostiteli obilních rzí. Ze známějších jsou to B. vulgaris a B. wilsonae. Většina kulturních druhů je však imunní.
Opadavé druhy: B. aggregata C. Schneid. s var. prattii Schneid., B. dictyophylla Franch., B. x ottawensis Schneid., B. x rubrostylla Chitt., B. THUNBERGII DC., B. vernae Schneid., B. vulgaris L., B. wilsonae Hemsl. & Wils.
Stálezelené druhy: B. hybrido-gagnepainii Suring., B. buxifolia Lam., B. calliantha Mull., B. candidula Schneid., B. Darwini Hook., B. empetrifolia Lam., B. hookeri Lam., B. ilicifolia Forrest., B. JULIANAE Schneid., B. linearifolia Phil., B. x lologensis Sandwith, B. x mentorensis L.M. Ames, B. x stenophylla Lindl., B. veitchii Schneid., B. verruculosa Hemsl. & Wils., B. x verrucandi Hort., B. wallichiana DC., B. x wisleyensis Ahrendt.
Buďte první komentující