Výsevem rozmnožujeme v okrasných školkách někdy osiku a její křížence s lindou, kdežto ostatní topoly jen výjimečně. Osiky, vyrostlé z kořenových výmladků, jsou zpravidla pokřivené a degenerované. Chceme-li získat osiky vzrůstné, tvárných kmenů, vyhledáme zavčas mateční rostliny požadovaných vlastností, nařežeme větvičky samčích i samičích stromů a přeneseme je do skleníku. Zde je pod vodou zkrátíme asi o 5 cm, aby se z cévních svazků odstranil vzduchový polštář, který tam vzniká při odříznutí ze stromu. Nato umístíme větvičky v nádobách s vodou.
Samčí jehnědy zpravidla vykvétají dříve než samičí. Proto nutné je dát buď o 1 – 2 dny dříve do skleníku, nebo sbírat pyl do skleniček a uschovat ho 1 – 2 dny na suchém místě. Potíráme jím pak samičí jehnědy nebo seskupíme zároveň kvetoucí samčí a samičí větvičky a třeseme samčími větvičkami tak dlouho, až už žádný pyl nelétá. Pak je odstraníme. Samičí větvičky ponecháme během dalších asi 4 týdnů až do uzrání semene, což bývá ve skleníku v březnu, a občas jim nařízneme konce a vyměníme vodu.
Zralá semena vyséváme týž den po sklizni na dobrou, jemnou listovku. Klíčí již po 18 hodinách a za 50 – 60 hodin se vytvoří již první lístky. Za 25 – 30 dnů naroste 2 – 3 cm dlouhý kořínek. Přepichovat můžeme podle rozsahu kultury buď do truhlíků, nebo na chráněné záhony, či do pařeniště. Klíčivost osiva bývá kolem 80 %. Kultura vyžaduje vlhko a stín.
Jiný způsob spočívá v tom, že vyčkáme počátek semenění na jižních a otevřených polohách a sledujeme pečlivě praskání tobolek, které je znamením, abychom hned následujícího rána nařezali větvičky, nesoucí jehnědy. Tentýž den je napícháme do připravených záhonů, chráněných před prudšími závany větru. Větvičky těsně před napícháním zkrátíme pod vodou, aby rychle nevadly. Odnášení semene větrm zabráníme mírným rosením výsevního záhonu. Zralé jehnědy lze také snadno drhnout na milimetrovém sítě a tím je zbavit tobolek, semena vysít a slabě zasypat. Výsev vzchází již třetím dnem. Semenáčky 1/0 dosáhnou výšky 15 – 30 cm a 30 – 50 cm, výjimečně při dobrém ošetření i 50 – 80 cm. Po přeškolkování dorostou 1/1 výšky 30 – 50 cm, 50 – 80 cm i 80 – 120 cm. Semenáčky 1/0 ze skleníku dorostou výšky až 180 cm. Hmotnost 1000 semen P. tremula je 0,1 g. Toto množství vysejeme na 1 m2 .
Druhy a kultivary topolů balzámových a euroamerických rostou snadno z dřevitých řízků a snad právě proto se zde vyvinulo množství různých metod řízkování, z nichž každá má své kladné i záporné stránky. Pro vypěstování sazenic či stromků na trvalém stanovišti se používají normální 15 – 20 cm dlouhé řízky i delší až dvoumetrové větve. Můžeme řízkovat od podzimu až do jara, můžeme používat nejrůznější techniky řezu, mořen řízků, stimulování, zakládání či přezimování a konečné píchání na množitelské plochy nebo přímo na stanoviště. To všechno zde nelze popisovat a je nutno odkázat zájemce na specializovanou, zejména lesnickou literaturu. Zásadně řeší tyto otázky ČSN 482330 a 482261.
Jen rozmnožování lindy a jejích kříženců je obtížnější. Používáme zde čtyři způsoby vegetativního rozmnožování. Především to jsou dřevité řízky. Nejlepší výsledky u zimních řízků P. alba a P. x canescens se pohybují mezi 60 – 90 % zakořenění. Výsledky kolísají podle použitého klonu a fyziologického stáří materiálu. Starší stromy poskytují řízkový materiál, který prakticky nezakoření. To platí i pro letní řízky, zvláště u osiky, kde zakoření pouze řízky z 1 – 2 letých rostlin, přičemž na teplé množárně podstatně lépe než na studené. Avšak ani na mlhovkové množárně nebo s automaticky regulovaným podmokem nebylo ještě dosaženo lepších výsledků než 36 % zakořeněných řízků. Způsob dosti nadějný je množení kořenovými řízky. U osiky však tyto řízky značně hynou během zakořeňování. Kořenové řízky je nutno odebírat co nejblíže u kmene, jinak rostou stonky poléhavě. Kořenový odpad po výsadbě jako řízkový materiál upravíme a napícháme podobně jako dřevité řízky do množitelských záhonů. Zakořeněné sazenice je nutno v příštím roce přeškolkovat. Úspěšné je použití mladých matečních rostlin, vypěstovaných z kořenových řízků, k dalšímu množení letními řízky. Kořenové výmladky lze získat kromě spontánního výskytu také umělým poraněním kořenů.
Hřížením je možno rozmnožovat topol šedý a osiku. Postupujeme tak, že 1 – 2 leté sazenice zakrátíme o čtvrtinu až polovinu, řez zamažeme voskem, vysadíme šikmo do mělké, asi 10 cm hluboké brázdy, výhony položíme vodorovně a připevníme háčky k zemi. Spon sazenic je asi 60 x 50 cm. Jakmile dosáhnou vyrašené výhony výšky 15 – 20 cm, přihrneme je půdou a přihrnování během roku opakujeme. Stará část výhonu se po zakořenění změní morfologicky v kořen. Roubovance z vybraných stromů a klonů lze rozmnožovat stejným způsobem.
Pyramidální nebo smuteční kultivary, které chceme vyvazovat nebo pěstovat volně, množíme kromě roubování také jednoduchým hřížením jednoletých výhonů matečních rostlin na jaře.
Roubování venku použijeme pro vypěstování vysokokmenů a polokmenů smutečních osik. Roubujeme na kmeny P. alba, z nouze i na P. nigra „Italica“ na podnože teprve na podzim vysazované. Roubujeme v březnu až dubnu na kozí nožku nebo na sedélko, v dubnu až květnu také za kůru.
Kromě kultivarů P. alba a osik P. koreana, P. maximowiczii, P. trichocarpa, P. tristis, P. szechuanica, P. yunnanensis a jiných, rozmnožujeme roubováním hlavně všechny tři druhy velkolisté. P. alba „Pyramidalis“, pokud nemáme typ, který snadno zakořeňuje, roubujeme na P. alba cv. „Nivea“, všechny ostatní druhy na univerzální podnož 0/1 P. canadensis v přiměřené síle. Všechny pupeny na podnožích vyslepíme a roubujeme v ruce, počínaje prosincem až do předjaří. Roubovance zamažeme voskem a založíme na chladném místě. Zaškolkujeme je co nejčasněji, když to jde, již v lednu. První raší P. koreana. Je-li to možné, vysazujeme je do pařeniště, abychom časně rašící topoly chránili před mrazem. Většina roubovanců vyžene jako X/1/0 50 – 80 cm i 80 – 120 cm dlouhé výhony. Úspěchy bývají však velmi rozdílné. Někdy se ujmou rouby ze 70 – 100 %. Tkví to přirozeně hlavně ve fyziologickém stavu roubu a podnože. Za příznivých okolností mohou např. P. lasiocarpa dosáhnout jako X/1/0 2m výšky a jejich listy velikost 40 x 20 cm i více.
Využití stimulátorů: Používáme buď roztok s 10 – 20 ppm IBA, nebo lanolinovou pastu s 5000 ppm IBA.
Kultura: Linda vyžaduje písčitohlinité nebo písčitohumózní půdy.
Je to původně teplomilný druh, který se v kultuře daří i v chladnější oblasti. Zvláště šedá linda vyniká nenáročností. Osika nejlépe roste na kyprých hlubokých a humózních hlinitých i na aluviálních půdách. Topol euroamerický žádá živinami bohaté půdy, provzdušené a příznivý stav podzemní vody. Velkolisté a balzámové topoly vyžadují výslunné stanoviště, půdy hluboké, vlhčí, avšak propustné.
Druhy lindy: P. ALBA L., P. x CANESCENS Smith a P. tomentosa Carr.
Osiky: P. adenopoda Maxim., P. grandidentata Michx., P. sieboldii Miq., P. TREMULA L., P. tremuloides Michx. a P. x realinensis Wroblowski.
Druhy velkolisté: P. heterophylla L., P. lasiocarpa Oliv. a P. wilsonii Schneid.
Druhy balzámové: P. x acuminata Rydb., P. angustifolia Jam., P. BALSAMIFERA L., P. cathayana Rehd., P. koreana Rehd., P. laurifolia Ledeb., P. maximowiczii Henry, P. szechuanica Schn., P. trichocarpa Torr. & Gray a P. tristis Fisch.
Druhy euroamerické a černé: P. angulata Ait., P. beromlinensis Dippe, P. x CANADENSIS Moench., P. x charkowiensis Schroed., P. deltoides Marsh., P. fremotnii S. Wats., P. NIGRA L. s cv. „ITALICA“ a P. sargentii Dode.
Buďte první komentující