Chceme-li rozmnožovat čisté druhy cesmíny výsevem osiva, nebývá úspěch vždy zcela jistý. Bobule obereme ze semenných keřů hned jak se začnou světle červeně zabarvovat. 1 kg čerstvých plodů I. aquifolium obsahuje 3000 – 4000 bobulí. Hmotnost 1000 semen vypraného osiva je 100 g, dováženého suchého osiva je 25 – 40 g, I. crenata 12,5 g a I. laevigata jen 5 g. Klíčivost se pohybuje kolem 60 % a vydrží po 3 – 4 roky.
Plody necháme po sklizni nějaký čas na hromádkách, až změknou. Pak semena vypereme, necháme oschnout a ihned je navrstvíme do rašeliny. Po roce vysejeme stratifikovaná semena na chráněné záhony na pohostinném místě do vlhčí rašelinné půdy a výsev zakryjeme na zimu jehličnatou hrabankou. Vysévat můžeme osivo také až na jaře, neboť vzchází vždy stejně nepravidelně. Jen část vzejde ve 2. roce po sklizni, další klíčí ještě během dalších 2 – 3 let. Proto je také možno uskladnit vyčištěné osivo na suchu a vysévat je časně zjara do pařeniště, kde vzejde v 1. roce 10 – 15 %, ve druhém roce dalších 25 – 40 % a v 3. vyklíčí zbytek z celkových 60 %.
Vzešlé semenáčky přepícháme po vyzrání, asi koncem srpna, znovu na záhony nebo do hrnků. Ve druhém roce dosáhnou 1/1 výšky 7 – 15 cm a za další rok 1/2, tedy tříleté přesazované 15 až 30 cm.
Můžeme také bobule ponechat přes zimu na keřích, v červnu je obrat, semeno vyčistit a po 1 dni osušení zasít do bedniček, které dáme na stinné místo. Bedničky do prosince ponecháme na mrazu a pak je umístíme ve studeném skleníku. Když v únoru osivo vyklíčí, přeneseme bedničky do teplého skleníku a v květnu semenáčky nahrnkujeme.
Stejných velikostí jako u semenáčků dosáhneme také u řízkovanců. Letními řízky můžeme množit všechny stálezelené druhy a kultivary v červenci až srpnu. Ze řízků můžeme rozmnožovat až do prosince na poloteplé množárně v písčitorašelinném substrátu. Můžeme je buď umístit po staru v pařeništi, kde je pak zakořeněné také přezimujeme, nebo je napíchat na přízemní množárenské záhony v japanu. Teprve na jaře před vyrašením řízkovance přesadíme nebo je nahrnkujeme. Stimulované řízky letorostů zakoření již po 3 týdnech.
Na mlhovkovou množárnu můžeme píchat první řízky již v červnu a po nich další v září, kdy rostliny z prvního množení hrnkujeme. Sazenice z druhé sady hrnkujeme v lednu.
Ve vhodných půdách můžeme množit také hřížením. Hřížence oddělíme až za dva roky. Roubování v zimě kopulací v ruce nebo na hrnkované 1/1 semenáčky I. aquifolium používáme pro množení některých vzácnějších kultivarů. Používalo se také roubování na kořeny. Osvědčuje se i očkování v létě vnku na vzrostlejší semenáčky. Na očkách ponecháme jen řapík. Očka zůstanou po 20 měsíců spící. Podnož seřízneme „na ostro“ až v dubnu přespříštího roku, kdy potom spící očka mohutně vyraší. Přesazování je pro vypěstování jakostního výsadbového materiálu důležité. Silnější keře musíme obrýt v červenci až srpnu před přesazováním, jinak shodí list.
Využití stimulátorů: Používáme buď roztok s 30 – 100 ppm IBA, nebo 100 ppm IAA či s 50 NAA, nebo pudr se 4000 – 12 000 ppm IBA, popř. koncentrovaný roztok se 4000 – 10 000 ppm IBA.
Kultura: Cesmíny nemají tak velké nároky na půdu a polohu, jak se všeobecně domníváme. Nemusí mít bezpodmínečně jen kyselé, rašelinné půdy. V přírodě se vyskytují i v kopcovitém a vápenitém terénu. Milují ovšem těžší, výživné, humózní a ne příliš suché půdy na pohostinném stanovišti. V přílišném vlhku však letorosty nedozrají a namrzají. Když se dostanou mladé rostliny s dostatečně vlhkým a kořenovým balem do zimního období a lehce přikryjí listím, popřípadě chvojím, pak uspokojivě přezimují. Pestrolisté kultivary jsou choulostivější než zelené. Ochrana před ostrými větry je nutná.
Druhy stálezelné: I. x altaclarensis Dallim, I. AQUIFOLIUM L., I. crenata Thunb., I. latifolia Thunb., I. opaca Ait., I. pernyi Franch. a I. yunnanensis Franch.
Druhy opadavé: I. laevigata Gray, I. serrata Thunb. a I. verticillata Gray.
Buďte první komentující