Pokud chceme vypěstovat vzrůstné jedince s průběžným kemen, rozmnožujeme tisy výsevem, zejména T. baccata. Plody dozrávají v srpnu až říjnu. Musíme je sklízet, jakmile začnou červenat, a to při větší potřebě sklepáváním na rozprostřenou plachtu nebo fólii. Semena vypereme hned po sklizni v proudu vody a stratifikujeme. Hmotnost 1000 semen je 60 – 70 g. Klíčivost mají 70 %. Méně pracný způsob předseťové přípravy osiva je smíchání čerstvých plodů s pilinami a následná stratifikace s pískem a teprve potom, až když se dužniny v pilinách vysuší. Pozor na myši během zimy! Dovedou prohrabat celou vrstvu písku a nenechají jediné semeno celé. Nejlépe, když nádoby zakryjeme sklem.
Příštího podzimu vyséváme stratifikované osivo naširoko do pařeniště nebo na chráněný záhon. Výsev je asi 400 – 450 g na 1 m2 . Osivo přiklepneme a zasypeme 1 cm tlustou vrstvou jehličnaté hrabanky. V květnu výsev vzejde, avšak část osiva vždy přeléhá. Mladé semenáčky chráníme před sluncem a suchem. Dva roky je ncháme na semeništi, pak je přepícháme a dostaneme 2/1 vysoké 8 – 12 cm a za další rok 2/2 vysoké 12 – 18 cm i 18 – 25 cm. Vzejde-li výsev příliš hustě, což se však málokdy stává, můžeme mladé semenáčky přepíchat za zelena do studeného pařeniště. Růst se tím ale zabrzdí.
Pokud bychom chtěli vysévat semena kultivarů, musíme mateční rostliny vyzkoušt, neboť jen zřídka získáme větší počet věrných semenáčů. U sloupovitých forem má výsev určitý význam, neboť semenáče jsou odolnější proti zimě, než řízkované rostliny.
Hlavním způsobem rozmnožování tisů je v současné době pro všechny druhy i jejich kultivary řízkování. Řízkujeme od srpna do listopadu, než nastanou silnější mrazy. Později řezané řízky dlouho zakořeňují a špatně se pak přesazují. Řízky bereme podle odrůd a zvyklostí s patkou nebo bez patky jen s podélným, 1 – 2 cm dlouhým řezem na dolním konci řízku. Ze vzrůstných kultivarů bereme jen řízky z vrcholkových větví, u široko rostoucích a zakrslých tvarů také z postranních. Pro stimulaci pícháme řízky do neutrálního, písčitorašelinného substrátu přímo na množárnu nebo do truhlíků. Píchání řízků přímo na množárnu má tu výhodu, že řízky mohou být větší. Zpočátku dbáme na to, aby teplota substrátu i ovzduší množárny zůstaly co nejnižší a pečlivě hlídáme zastínění množárny. Řízky nesmí vyrašit dříve, než začnou zakořeňovat. Rané množení můžeme dát pod mlhovky i pod fólii v klimatizovaném množárenském skleníku. Teprve k jaru zvyšujeme teplotu množárny z 8 – 10°C na 12 – 15 °C.
Včas zakořeněné řízkovance v truhlíkách přezimujeme v japanu nebo v pařeništi. V květnu až červnu vyjmeme zakořenělé řízky z množárny nebo z truhlíků a vysadíme je na chráněné záhony do volné půdy nebo je nahrnkujeme do 8cm hrnků. Pozdní množení nezakoření do zimy dostatečně po přesazení a vyžaduje zimní kryt.
Roubování používáme jen zřídka, a to jen pro vzáné nebo zakrslé formy. Podnože, 2/1 semenáče T. baccata, nahrnkujeme v srpnu a v březnu až dubnu je ve skleníku oroubujeme do boku. Vybíráme k tomu jen vhodné rouby, abychom docílili žádaných tvarů.
Využití stimulátorů: Používáme buď roztok se 40 – 80 ppm IBA, nebo koncentrovaný roztok se 4000 – 10 000 ppm IBA, nebo pudr se 4000 – 12 000 ppm IBA.
Kultura: Tisy milují především živné vápenité půdy. Snášeji však i půdy ostaní, pokud nejsou suché, výhřevné nebo mokré a nepropustné. Rostou stejně dobře ve stínu jako na volném stanovišti. Po nočních mrazech však trpí zářením zimního nebo předjarního slunka.
Druhy: T. BACCATA L., T. brevifolia Nutt., T. CANADENSIS Marsh., T. CUSPIDATA S. & Z., T. hunnewelliana Rehd. a T. x media Rehd.
Buďte první komentující