Konifery lze množit ze řízků téměř po celý rok, snad s výjimkou března a dubna. Také zde platí, že nejlépe zakořeňuje fyziologicky mladý materiál. Je mnoho způsobů a zvyklostí při…
Řízkování převážně většiny stálezelených listnáčů navazuje časově na množení opadavých listnáčů. Řízkuje se až když letorosty vyzrály do vrcholků, přičemž však nemusí zcela zatvrdnout. Vyzrálé řízky vyžadují delší dobu pro zakořeňování. Proto se umisťují většinou na skleníkových množárnách, kde po nástupu podzimu lze přitápěním napomáhat včasnému zakořenění. Téměř všechny stálezelené dřeviny zakoření z řízků také v pařeništi. Trvá to tam však déle, i když se pařeniště založí na poloteplo. Také ošetřování a zazimování řízků v pařeništi je pracnější. Zakořeněné řízky ve skleníku je možno již během zimy nahrnkovat a umístit v japanech na vyvýšených záhonech k přezimování (obr. 34).
Číst více Rozmnožování stálezelených listnáčů řízky
Rozmnožování dřevin kořenovými řízky se používá jen u několika málo druhů. Jednotlivé způsoby jsou podrobně popsány v hlavní části s jednotlivými odchylkami u rodů, které se toto množení běžněji používá.…
Množení dřevin ze řízků odebíraných v předjaří z rychlených nebo jen přirychlených matečních keřů, zasázených na podzim do hrnků nebo jen založených ve skleníku, je podrobně popsáno u druhů pro…
Číst více Rozmnožování listnáčů řízky z přirychlených matečních keřů
Nejlepší materiál pro množení z vyzrálých dřevitých řízků se získá z běžné školkařské produkce. Pro rozmnožování některých slabě rostoucích keřů a také pro rozmnožování určitých klonů vrb a topolů je ovšem nutné založit matečnici, která se každoročně seřezává. Kromě toho se používá řízkový materiál z živých plotů a veřejné zeleně.
Řízky vzácnějších dřevin se získávají z botanických zahrad a aboret. Z veřejné zeleně by se měly odebírat řízky jen v nouzi, a to jen těch druhů, které lze bezpečně určit. Dužnaté a silné výhony ze zmlazených keřů se pro množení nehodí.
Číst více Rozmnožování opadavých listnáčů tvrdými (dřevitými) řízky
Řízkový materiál si snadno kořenících druhů se bere pokud možno jen z mladých rostlin množených vegetativně. Přirozeně, mají-li se rozmnožit nějaké zajímavé semenáče, popřípadě kříženci, je možno se pokusit o jejich množení také řízkováním. Řízky, odebrané ze dřevin množených ze semene, se ujímají zpravidla špatně. Teprve po několikerém vegetativním přemnožení se jejich způsobilost k řízkování zlepší.
Číst více Rozmnožování opadavých listnáčů měkkými jarními a letními zelenými řízky
S postupným zdokonalováním techniky řízkování ztrácí hřížení stále více na svém významu. Všechny způsoby hřížení mají poměrně malý koeficient výtěžnosti, kromě toho vyžadují relativně velkou rozlohu matečnice, která se dost pracně obdělává. Dříve byl tento způsob rozmnožování hodně používaný, dnes přichází v úvahu jen u ojedinělých druhů, a to zejména u sbírkových dřevin (obr. 20).
Číst více Založení a ošetřování matečnice
Rozmnožování nakopčením se uplatňuje u okrasných dřevin jen zřídka. Kromě podnoží pro okrasné druhy čeledě růžokvětých, se rozmnožují tímto způsobem jen málokteré dřeviny, pokud se nepovažuje také prosypávání matečních keříků nízkých a plazivých dřevin za nakopčení. Matečné keře se nakopčují vždy na jaře, když mladé letorosty dosáhly potřebné výšky. Později se ještě jednou nebo dvakrát zemina přikopčí, aby se vytvořilo více pater mladých kořínků.
Na podzim, někdy však až na jaře příštího roku se keře odhrnou a mladé sazenice – oddělky – se odstříhají. Matečné keře se na zimu zase trochu přihnou.
Číst více Zakořeňování nakopčením a hřížením
Kořeny, které vznikají sekundárně na osách, výhonech a letorostech keřů, se nazývají adventivní. Druhy, které mají schopnost tvořit adventivní kořeny, jsou vhodné pro rozmnožování dělením, kopčením a hřížením. Tvorba adventivních kořenů předpokládá, že vznikají na místech, kde je dělivé, meristémové pletivo. Některé druhy, jako např. hybridní rododendrony, však musí stálé pletivo v dělivé pletivo teprve přetvořit. K tomu nestačí však pouhé kopčení a hřížení.
Číst více Dělení keřů a množení z kořenových výmladků
Semenáčky se přezimují různě. Druhy, které nedosáhly v prvním roce dostatečné síly a velikosti, se ponechají ještě v dalším roce na místě. Bude to téměř výhradně venku na záhonech, avšak také v pařeništích. Na venkovních záhonech se semenáčky zakryjí chvojím nebo se prosypou suchou rašelinou, popřípadě kompostem nebo také jen listím. Pařeniště nebo chráněné záhony s bočnicemi se pokryjí při nástupu mrazů pařeništními okny nebo jen rohožemi, které se však musí podložit ještě uprostřed, aby se pod tíhou sněhu nepronášely. Při oblevě je nutno větrat.
Číst více Přezimování, vyzvedávání a přesazování semenáčů
Nejnovější komentáře