Vegetativní rozmnožování nepřímé – štěpováním, tj. roubováním a očkováním

Pod pojmem štěpování se rozumí spojení roubu nebo očka s podnoží za účelem rozmnožení druhů a kultivarů, které se nedají množit jiným způsobem anebo jen nesnadno, nebo které vykazují jako štěpovanci (roubovanci nebo očkovanci) požadované vlastnosti, kterých se jinak nedosáhne. To se týká hlavně růstu, vitality a odolnosti ke škodlivým činitelům a povětrnostním vlivům. Roubuje se družením – kopulací – jednoduchým nebo jazýčkovým, za kůru, na kozí nožku apod.

Velká pozornost se musí věnovat výběru a předpěstování vhodných podnoží. Pro šlechtění ve školce to bývají většinou špičáky, které se roubují a jen výjimečně očkují ve výši korunky, nebo nízké podnože, které se zpravidla očkují a jen výjimečně roubují u země. Pro roubování pod sklem se podnože většinou jedno vegetační období předem. Někdy však stačí, když se podnože oroubují v ruce a teprve potom se nahrnkují. U větších kultur je možno v ruce naroubované štěpovance vysadit bez předchozího hrnkování ihned do pařeniště, nebo po určité stratifikaci přímo do volné půdy. U mnoha dřevin postačí jako podnože kořeny. Zejména nesnadno množitelné pnoucí dřeviny se roubují na vlastní kořeny, jako např. plaménky, podražce aj.

Roubový materiál se má řezat z plodných stromů a keřů, aby noví jedinci brzy kvetli a plodili. Jinak se ale rouby a očka z mladších matečních rostlin ujímají lépe. Musí se však při práci řádně opatrovat a chránit. (obr. 37).

Trvalé spojení podnože a roubu se docílí jen při přesném dodržení technologie štěpování. Ta je ze všech způsobů rozmnožování nejnáročnější na zručnost, dodržování termínů, jakost nářadí a potřeb, vybavení pěstitelských zařízení a na průběh počasí. Úspěch závisí ovšem také na údajích, které jsou soustředěny u jednotlivých rodů v hlavní speciální části.