Původ semen je u duglasky velice důležitý. Pro naše podnebí se hodí nejlépe provenience ze severní části jejího původního areálu. Domácí osivo z uznaných porostů máme jen u P. menziesii var. viridis. Šišky dozrávají začátkem září, kdy je také čas ke sklizni, neboť klíčivá semena se záhy rozletí a co zůstane v šiškách, bývá hluché. I tak je třeba před sklizní kontrolovat, zda jsou semena plná, neboť jsou i stromy se semenem sterilním. Sklizené šišky necháme v chladné místnosti dozrát a pak je vyluštíme při 35 až 38 °C. Hmotnost 1000 semen je asi 10 g. Klíčivost má 60 % a podrží si ji asi 3 roky.
Koncem dubna namočíme semeno na 24 hodiny, necháme 3 týdny ve vlhkém písku předklíčit a vyséváme pak na chráněné záhony do rýhh nebo proužků. Výsevek je asi 4 – 5 g na 1 bm. Osivo zasypeme 1 cm tlustou vrstvou kompostu nebo rašelinné zeminy. Semena vzejdou za 3 týdny po výsevu. Osivo můžeme vysévat také na podzim. Je jen třeba ochrana proti jarním mrazům, když výsev časně vzejde. Počínaje zářím chráním výsev proti podzimním mrazům, od července proti sypavce.
Semenáče necháme 2 roky na semeništi, pokud porost není přehoustlý. P. menziesii var. viridis dosáhne pak výšky 10 – 25 cm a 15 – 30 cm. Po přeškolkování, při kterém semenáče nesmí dlouho trpět na slunci (nejlépe, když namočíme kořeny do Agricolu), sklízíme 2/1 vysoké 20 – 40 cm až 25 – 50 cm, popřípadě po 2 letech 2/2 vysoké 30 – 60 cm. Variety caesia a glauca zůstanou o jednu třídu menší.
Kultivary, zejména modré a šedé variety, roubujeme v zimě na 2/1 semenáče, které jsme na jaře hnrkovali. Při roubování postupujeme obdobně jako u jedle a smrků. Vyvarujeme se přílišné vlhkosti ve skleníku. Rouby bereme výhradně vrcholkové.
Zakrslé formy můžeme množit řízkováním. V pozdním létě bereme řízky s patkou, pokud možno z mladých rostlin. Po vykoupání ve slabém roztoku hypermanganu je stimulujeme a napícháme do truhlíků s písčitým substrátem neutrální reakce, které umístíme ve skleníku. Řízky jsou choulostivé na sluneční záření. Během zimy zakoření na spodním teple a na jaře je můžeme hrnkovat.
Využití stimulátorů: Používáme roztok s 50 ppm IBA.
Kultura: Rostlina se daří v písčitohlinité výživné půdě při dostatečné vlhkosti vzduchu. V duchých nebo těžkých jílovitých půdách se nedaří. Mokrou půdu nesnáší, naopak vyhovuje jí spíše sušší, kde netrpí tolik mrazem. Nejodolnější jsou variety caesia a glauca. Rostou však pomalu a poněvadž je u nich nebezpečí sypavky, pěstuje se v lesních školkách snad výhradně jen varieta viridis.
Druh (odolný): P. MENZIESII Franco (P. taxifolia).
Buďte první komentující